Nahrávám...

Po evropsko-ukrajinském diskusním fóru v Lodži

27.01.2016 | Aktuálně

Když tři dny posloucháte v Polsku diskuse o vážných těžkostech transformace na Ukrajině, o snaze mnoha zemí pomoci, ale i ruskou agresivní rétoriku o fašistech v Kyjevě a snaze Evropy "zlikvidovat" Rusko, napadne vás logicky, jaké jsme měli štěstí, že jsme - se všemi ztrátami - zvládli vstup mezi západní země a včas si vydobili členství v NATO a v Unii, zejména díky cílevědomému usilování českých a slovenských politických elit a státníků. "We landed at the Airport of Václav Havel" je hlubokou satisfakcí a odměnou přistání doma, v západní zemi. Narazit pak na aktuální realitu ubohých výroků trpaslíka, který prostě na svou práci nestačí, tento základní fakt jen podtrhuje. Schopnost Ruska využít své trojské koně, jako tomu bylo na Ukrajině, jen podtrhuje, že nic nemusí být definitivní. I my máme v sobě latentní rakovinu. Musíme se snažit a vyléčit, protože nemocní jsme, rakovinou hlouposti.