Nahrávám...

K odvolání ředitele Insitutu plánování a rozvoje (IPR) arch. Petra Hlaváčka Radou HMP a k následné rezignaci řešitelského týmu Metropolitiního (územního) plánu (MP) Prahy vedeného arch. Kouckým.

24.09.2016 | Aktuálně

K nastalé příšerné situaci, díky které zřejmě Praha hned tak nebude mít nový územní plán a bude nadále v područí politických a developerských lobbistů, je třeba doplnit některé informace zevnitř řešitelských týmů, které mohu říct jako spoluautor první verze Strategického plánu (SP) a jeden z 5 jeho odborných garantů, kteří projekt začali realizovat v roce 2011.

  1. Arch. Koucký je sice svým přístupem autorský až autoritativní, jak uvádí kritici a není typicky diskutérský typ, ale od počátku prací se postupně sžíval a vstřebával výsledky práce na Strategickém plánu, který zpracovával perspektivu života ve městě, perspektivu obyvatel jako uživatelů města i různorodých dalších aktérů včetně institucionálních,občanských, akademických i podnikatelských, a byl zpracováván zcela otevřeně jak z hlediska prezentace východisek a výsledků, tak z hlediska otevřenosti vůči dalším aktérům. Do Metropolitního plánu nevstupovaly pouze myšlenky šéfa týmu, ale dosti živá a místy velmi tvrdá debata týmu MP s týmem Strategického plánu. 
     
  2. Tým Metropolitního plánu byl složený z několika výrazných osobností a byl neustále pod tlakem vedení IPR. Koucký neměl na věci myšlenkový monopol a mnohé (veřejný prostor, nábřeží a další) se zpracovávalo v jiných autorských týmech, které měly značnou autonomii a do MP vkládly výsledky své práce. V týmech MP i SP byli zkombinováni jak interní pracovníci IPR, tak externisté, kteří do IPR přišli na plný nebo částečný úvazek.
     
  3. Při velké zátěži týmů odpovědností za nový koncept i tím, že po dlouhém chaotickém období Praha nutně potřebovala kvalitní, promyšlené a hluběji, analyticky a datově (znalostmi) založené koncepční dokumenty, docházelo k diskusím a konfliktům na všech úrovních, i ve vedení týmu Strategického plánu, kde konflikty vedení řešitelského týmu a vedení IPR (Perlín-Ctibor) nakonec znemožnily včasné dokončení a schválení projektu SP včas před volbami tak, aby se nová Rada mohla v situaci orientovat a rozhodnout o realizaci zpracovaného SP. 
     
  4. Politické ingerence začaly až/ihned po nástupu dnešní Rady. V předchozím období ponechával primátor Hudeček autorským týmům volný a autonomní prostor, to bylo ostatně i důvodem proč většina z nás na spolurpáci s velmi problematickou Radou přistoupila. Zajímal se pouze o výsledky, poznatky a termíny. Nedotažení zejména SP a zpomalení MP bylo proto odpovědností vedení IPR a vedení týmů. Povaha nových politických ingerencí jak odpovědného Stropnického i politicky parašutovaných exponentů do IPRu a do čela týmu SP, jak jsem viděl z průběhu a výstupů i na gemiálních poradách (již jsem v projektu nepracoval), měla charakter snahy o přímý diktát politických agend do dokumentů respektive jejich zvýraznění jako politické priority ze strany radního i exponentů politických stran, bez výraznějších důvodů. Na gremiální poradě dělal politické dusno a zastrašoval jak Stropnický, tak primátorka, a to zbytečně. Gremium diskutovalo a podpořilo jak SP, tak odborně i autorsky MP. Přitom Stropnický měl potíže leccos pochopit, například že se prezentuje pouze metodologie výpočtu výšky výstavby (matematický model) v MP a nikoliv samotné výsledky výškové studie apod. (metodologická nedostatečnost dost komplikovala i věcný dialog). Na nevhodnost politizace a vnucování vlastních politických priorit jsem jej upozornil, vůbec ovšem nechápal, co mu vytýkám zejména v tom, že je třeba dát týmům autonomii, nepolitizovat práci, že v Praze nežijí jen Zelení a nelze řešit pouze zelenou agendu pokud jde o strategické dokumenty na dekádu, a že by politici měli být zdrženliví, dokud odborné týmy práci dělají. 
     

Můj celkový závěr: myslím, že hodně aktivistický, ideologicky jednodimenzionální a administrativně mocenský přístup k takto složité agendě s křehkým mixem odborné, analytické, znalostní, ale také invenční práce a odbornosti je nevhodný. Primátor Hudeček přizval externí experty a "známá jména" s tím, že budou mít prostor k práci a odpovědnost za výsledek, že budou pracovat zejména odborně, nezávisle na politických agendách. Současná Rada toto vstupní metodologické paradigma nerespektovala. Výsledkem byl nutně konflikt, jakkoli se domnívám, že povinností tandemu Hlaváček-Koucký bylo MP dokončit, nejlépe v období bezvládí a rekonstrukce stávající koalice. To nezvládli. 

Současná situace je prakticky zničením celé věci, výsledků, myšlenek i zvoleného postupu. Je to těžko vyčíslitelná škoda s dlouhodobým dopadem. Osobně považuji oba týmy, které strategické dokumenty zpracovávaly za způsobilé a kvalitní, tomu odpovídaly i průběžné výsledky. Snaha zelených politiků tento proces ovládnout a ovlivnit, namísto respektu k pravidlům nastaveným při rozjezdu zpracování dokumentů, i na vzdory kladným průběžným odborným a gremiálním hodnocením, je hlavní přičinou celého debaklu. A o ničem jiném, než o debaklu nelze hovořit.