Nahrávám...

Zaujalo mě

21.09.2013 | Aktuálně

Český politický puberťák a euro

- Česká politika je v nejhorší pubertální fázi, kdy není jisté, zda dospěje, nebo zůstane dlouhodobě na úrovni zlaté mládeže, která nabubřele paří, když je dobře, a trapně škemrá o pomoc ostatních, když je zle.

ZDENĚK KUDRNA, University of Vienna

 

Eurozóna je jen pro dospělé, nikoli pro politické puberťáky. Efektivní fungování v režimu pevných směnných kurzů vyžaduje vyspělý politický systém, který dokáže rozpoznat potřebné reformy a hlavně je včas zavést. Schopnost najít politické kompromisy pro obtížné změny typu německých Hartz IV je alfou a omegou pro využití všech přínosů eura a zároveň omezení jeho rizik.

Severské státy eurozóny mají vyspělé systémy stojící na demokratickém korporatismu, který dokáže hlídat ekonomický vývoj a pod tlakem hrozících problémů i reformovat. Díky tomu na účasti v eurozóně slušně vydělávají a ani největší krize v živé paměti je nedokázala vykolejit. Naopak jižní eurostáty mají nevyspělé politické systémy, kdy sice dokáží identifikovat hrozící rizika, ale nedokáží se shodnout na nějakém řešení. Proto ztratily konkurenceschopnost, proto jsou předlužené a proto se neumí obejít bez záchranné brzdy flexibilního kurzu. Kompetitivní devalvace je pro ně pojistkou, že se z periodických krizí mohou vyhrabat na úkor úspor svých občanů a obchodních partnerů z odpovědně spravovaných států.

Česká politika je v nejhorší pubertální fázi, kdy není jisté, zda dospěje, nebo zůstane dlouhodobě na úrovni zlaté mládeže, která nabubřele paří, když je dobře, a trapně škemrá o pomoc ostatních, když je zle. Místo reforem státní správy, financování politických stran či fungování veřejných zakázek, které by byly známkou dospívání, produkuje skandály o špiónech, konkubínách a obálkách, které už pár měsíců po volbách rozvrátí i vládu se solidním mandátem k reformám.

S politikou z červené knihovny pro náctileté do eurozóny prostě vstoupit nejde. Riziko, že bychom nedokázali včas přizpůsobit hospodářskou politiku a zavést strukturální reformy je příliš velké, takže bychom mohli snadno sklouznout do problémů, se kterými se dnes potýká podobně nedospělá jižní periférie. Nicméně, my máme čas se připravit. Eurozóna musí dodělat a konsolidovat nedávné reformy, než bude připravena přijímat další členy.

Zopakovat motivační trik, kdy nabídka členství v EU vedla k prosazení důležitých reforem, se s eurem nepodaří. Politická energie potřebná na zlepšení správy věcí veřejných a potlačení korupce nepřijde zvenčí; musíme ji najít doma. Strany musí pod tlakem vlastního zoufalství najít odvahu postavit na kandidátky lidi, kteří raději padnou zpátky do komunální politiky, než by akceptovali zkorumpované kompromisy.

Voliči pak musí přes všechnu svou skepsi zvolit strany, které odvahu našly, a zakroužkovat kandidáty, kteří mají šanci se neohnout. Zjistit, zda se něco takového povedlo, lze až po dvou volebních obdobích, kdy první volby změny nastartují a druhé potvrdí. Z toho vyplývá, že pogratulovat k politické dospělosti si budeme moci nejdříve na začátku dvacátých let a při té příležitosti i přijmout euro, které bude také o poznání dospělejší.