Nahrávám...

Co s námi bude za sto let?

23.09.2013 | Aktuálně

Více demografie

- Položit si takto předvolební otázku zní divně, protože politika více žije aktuální agendou - někdy s volebním horizontem, ale někdy i ze dne na den. Přesto bychom se o delší perspektivě měli bavit, zejména s ohledem na vývoj počtu, složení a stáří obyvatel. Demografickou perspektivu totiž utváří již dnešní situace a do určité míry i dnešní politika. Jednak svou připraveností na robustní prodlužování střední délky života, které zažíváme, a tudíž na zvýšení podílu obyvatel ve věku nad 65 a nad 80 let. Za druhé v porodnosti, tedy tím, jak se rozhodnou dnešní partneři, rodiny i na svých nohou stojící samostatné ženy, pokud jde o druhé, případně třetí dítě.
Zveřejněná prognóza Českého statistického úřadu říká, že na horizontu konce století bude realitou razantní prodloužení délky života z dnešních 80 let u žen a 75 let u mužů až na 91 let u žen a 87 let u mužů. Přinese to celkové zestárnutí obyvatel ČR: od poloviny tohoto století bude podíl mužů a žen ve věku nad 65 let stabilně třetinový, průměrný věk stoupne k 50 letům a ekonomicky neaktivní populace převáží nad ekonomicky aktivní.
V předpokládaném vývoji porodnosti je dobrou zprávou to, že v příslušné věkové skupině je zájem mít děti. Šokový pokles porodnosti v krušném transformačním období již odezněl. Koncem 80. let se ženám v průměru rodilo 1,7 dítěte, počátkem 90. let, kdy jsme zvládali změnu poměrů, to bylo v průměru pouhé jedno dítě (1,13), což byla světová rarita. Na přelomu milénia začal stoupat počet i druhých dětí na průměr jeden a půl dítěte, který trval až do ekonomické krize roku 2009. S krizí přišel opětovný pokles na současných 1,45 narozených dětí. Při udržení tohoto vývoje bude důsledkem nižší porodnosti a prodloužení střední délky života celkový úbytek obyvatelstva České republiky v roce 2100 v rozmezí 1,5 až 4 miliony lidí.
Jak jsme připraveni na rychlý růst podílu starší populace, a to nejen sociálně, ale zejména kulturně, mentálně, mezilidsky a rovněž ekonomicky a sociálně. Druhou otázkou je, zda lze povzbudit zájem o zvýšení počtu dětí, abychom se nestali společností jedináčků a nemuseli zajišťovat podíl ekonomicky aktivních ještě masivnější imigrací cizinců.
Stárnutí obyvatelstva bude vyžadovat zásadní změnu v pohledu na zaměstnanost a podporu co nejdelší zaměstnanosti starších, byť třeba ze zájmu, na částečný úvazek, v alternativních profesích, v rekvalifikacích a na školách, v dobrovolnictví tak, aby lidé mohli být, pokud chtějí, co nejdéle aktivní. Totéž ovšem platí pro celou oblast volného času, životního stylu, kultury a komunitního, ale i veřejného života, kde se budou lidé staršího věku realizovat, aby neseděli osaměle doma, nadále se realizovali a žili co nejaktivněji. A bude třeba je v tom podporovat a povzbuzovat. Nárůst počtu jednočlenných domácností bude vyžadovat velkou expanzi sociálních služeb, kde se sice objeví nová pracovní místa, ale také rychle rostoucí sociální výdaje na služby i potřebnou podporu, které dnes jsou k dispozici jen výjimečně, a to nemluvíme o dostupném odpovídajícím bydlení nebo pečovatelských zařízeních. A dodejme, že tento vývoj bude rychle akcelerovat zejména v Praze a Středních Čechách, ale i v dalších velkých městech. Již teď klepe na dveře.
Samostatnou kapitolou je důchodový systém. Neúspěch loňského pokusu, který zhavaroval na oprávněnou nedůvěru lidí vůči fondovému systému, která je po vytunelování privatizačních fondů u nás přirozená, je velké a vážné riziko. Správnou odpověď a shodu na efektivním řešení bude třeba začít hledat po volbách. V současnosti není ani shoda, ani řešení.
Druhá část demografického vývoje, porodnost, musí vzít na vědomí dvě důležité okolnosti. Jednak to, že se průměrný věk narození prvého dítěte významně posunuje směrem ke 28- 30 roku matky a u druhého ještě dále. A že se dnes bezmála 40% dětí rodí mimo manželský svazek, a to vesměs nesezdaným partnerům, ale v nemalé části i samostatným či rozvedeným ženám. Navíc vývoj medicíny ukazuje, a jako muži bychom se nad tím měli velmi zamyslet, že význam mužů v zdánlivě nezastupitelném aktu plození rapidně klesl. Žijeme prostě století žen, které skutečně převzaly taktovku v kontrole a plánování rodičovství se vším všudy.
Děti se rodí matkám, které se věnují své pracovní a profesní kariéře, chtějí vydělávat, vrátit se do práce, nezřídka si samostatně dítě pořídit, uživit a vychovat, také mít druhé nebo i třetí, leckdy po rozchodu i s jiným partnerem a větším věkovým odstupem. Nejenže se česká rodina výrazně změnila a liberalizovala, ale ženy budou tuto situaci zřejmě i dále akcelerovat.
Reálná situace a podmínky ovšem této změně nevycházejí vstříc. Jak na vládní úrovni, tak v úrovni samospráv jsme hodně zaspali. V loňském roce se nepodařilo do školek umístit téměř 60 tisíc dětí, například v Praze a ve Středních Čechách prakticky čtvrtinu, a to je samozřejmě velká bariéra porodnosti, které nepochybně bylo možné předejít. Tlačíme sice nahoru minimální mzdu, ale ve flexibilitě částečných úvazků a podpoře takového zaměstnávaní matek jsme v době prvobytně pospolných lovců mamutů a v představě ženy u sporáku. Naše silně podfinancované školství nabízí přelidněné třídy s 25 žáky a více spoléhá na domácí práci a učení matek s dětmi. Nepochybuji, že si s těmito bariérami nakonec české ženy poradí, ale ani na kvalitě života, ani na uvažování třeba o druhém nebo třetím potomkovi to nepřidá.
Chce to jen málo, myslet dopředu a koukat se na výsledky Českého statistického úřadu. Vládou a parlamentem počínaje a radnicí obce konče.
Ivan Gabal