Nahrávám...

Pomáhat a chránit!

08.01.2014 | Aktuálně

Kdybych neseděl před Vánoci v bezpečnostním výboru parlamentu, kde nám s vážnou tváří ministr Pecina popisoval zápletku se schizmatem policejních prezidentů, netrpěl bych dnes pocitem trapnosti, když vykládá televizním divákům, že policejního prezidenta Červíčka odvolal proto, že byl špatně odvolaný z předchozí pozice. Nikoli proto, že tam potřebuje právem posadit Petra Lessyho. Jinými slovy, tento vlak dále nepojede, protože odvolávám mašinfíru za to, že byl špatně odvolaný z pozice šéfa poštovního vagónu!

Nejde o to, že ministr Pecina před poslanci skrýval své skutečné úmysly, abych se vyjádřil eufemisticky, ale o to, že ať již z osobní animozity nebo z jiných postranních důvodů, destabilizuje Policii ČR ve fázi střídání vlády a zejména při vyšetřování citlivých caus z horních pater politiky i v době, kdy by se policie měla aktivně vyprostit z politických tlaků. Dojem sázky na chaos a „po mně potopa“ je na místě.

Ministr Pecina je z kategorie tzv. odborníků a výraznou vlastností této „odbornosti“ je, že nikomu není odpovědná. Rozvrtá svěřený resort a zmizí. Kdyby tento ministr musel nést svou osobní a politickou odpovědnost a znovu předstoupit před výbor parlamentu, kdyby celá dnešní vláda závisela ve své existenci na podpoře sněmovny, museli by se chovat jinak a odpovědně.

Na celé věci udivuje ještě jedna skutečnost. Každý kdo si vzpomene na hysterický povyk ministra Johna vůči policejnímu prezidentovi Martinů, který se řešil až jakousi tajnou dohodou na Hradě, ale rovněž na vzájemné naschvály, sabotáže a mediální útoky mezi Petrem Lessym a ministrem Kubicem, a dříve mezi policejním prezidentem Husákem a jinými ministry, může propadnout dojmu, že se jaksi pánové ze vzájemné řevnivosti nedokáží vymotat a vlastně ty všemožné právní fígle jsou jen zástupné způsoby jak si vzájemně namydlit schody. Striktně nahlíženo, je to standard rozvodových právníků, která utváří sílu a inteligenci argumentů. Ješitnost, sebestřednost, podrazy, pomlouvání a vzájemné očerňování, lhaní a trapné výmluvy, na jejichž konci stojí řadový policista, který má "Pomáhat a sloužit"?

Možná by neuškodilo, kdyby si dotčení pánové ono „Pomáhat a sloužit“ museli opsat alespoň stokrát a doručit právě do parlamentu. A mimochodem i dnešní absurdní situace je tak trochu vizitkou malého tlaku parlamentu na předchozí ministry a policejní funkcionáře - nepotřebujeme tedy důraznější parlamentní kontrolu? I to stojí za hlubší zamyšlení, a zejména za podstatnou změnu přístupu ve vztahu mezi parlamentem a vládou.   

Ivan Gabal