Nahrávám...

Projev Ivana Gabala v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR k novele Branného zákona

09.07.2015 | Aktuálně

 Vážené kolegyně, vážení kolegové,

 
v předkládaném zákonu řešíme resty poněkud kvapné profesionalizace naší armády z počátku nového milenia, z hlediska naší schopnosti zapojit více občany této země do její obrany. Činíme tak v souladu s naší příslušností k západnímu světu, způsobem komformním s právním řádem, ústavou a listinou lidských práv.
 
Tyto legislativní i obranné dluhy samozřejmě realizujeme v reakci na změnu bezpečnostního prostředí po 25 letech života v naprostém bezpečí, jakkoli se ani v této době Evropa neobešla bez války. Dnes je ale riziko nejen zřetelnější a konkrétnější, ale také hrozba jeho eskalace akutnější. Proto revidujeme a potřebujeme zvýšit svou schopnost obrany způsobem, který odpovídá jak rizikům, tak našim možnostem.
 
Zvyšování obranyschopnosti může probíhat různými způsoby a otázka volby správné nebo nejvhodnější strategie je věcí strategické debaty. I této debatě jsme do určité míry odvykli, protože téma nebylo aktuální. 
 
______________________________________________
 
Dnes naopak můžeme slyšet více než často, jak budeme reagovat na případnou eskalaci nebo expanzi konfliktu na východní Ukrajině, jak dokážeme zajistit svou bezpečnost v dlouhodobé perspektivě proti Islámskému státu nebo jak se můžeme vyrovnat s případnou větší migrační vlnou nebo výskytem masivnějších teroristických útoků v Evropě.
 
______________________________________________
 
Ministerstvo obrany se po delší době hledání pro nás vhodného způsobu zvýšení obranyschopnosti rozhodlo pro zajištění plošné možnosti či schopnosti vojenské služby formou povinných odvodů příslušných věkových ročníků mužů a žen, a to s tím, že budeme přinejmenším vědět, kolik občanů je v případě nouze schopných splnit brannou povinnost. Tato varianta, zejména ve spojení s tím, že není následována náročnější formou povinného výcviku a vojenské služby, nepochybně odpovídá snaze a tendenci nezvyšovat výrazně výdaje na obranu a neměnit zásadně podstatu naší armády, pokud to nebude nutné. 
 
V diskusi nad touto variantou, kterou vedl Výbor pro obranu s Ministerstvem obrany a Generálním štábem, se prosadil odlišný pohled (a dovolím si říci napříč politickým složením Výboru pro obranu), a to že páteří naší obrany je kolektivní obrana NATO, naše schopnost poskytnout nebo přijmout vojenskou pomoc silami profesionální armády a jejích záloh. V tomto pohledu je klíčem naší obranyschopnosti profesionální armáda ČR a její cvičící zálohy, které jsme schopni poskytnout spojencům a také využít k naší obraně. 
 
V konkrétní strategické debatě tedy převážil názor, že kondice naší profesionální armády a jejích záloh je pro naši bezpečnost významnější než plošné registrační odvody, za kterými nenásleduje výcvik, protože na takový model nemáme finanční ani technické kapacity.
 
Podíváme-li se na stav AČR, pak nelze přehlížet, že pouze z hlediska počtu žen a  mužů ve zbrani se pohybujeme na úrovni 16 tisíc a klíčové útvary jsou cca na 65% stavu a potřebovali bychom se dostat někam k celkovému počtu 27 tisíc. Pro ilustraci, nasazení a roční udržení několika set vojáků na ochranu Vrbětic vážně oslabuje naši schopnost participovat v aktivitách kolektivní obrany. Obdobná je situace záloh, kde máme přibližně 1500 žen a mužů a potřebovali bychom asi trojnásobek a zejména, aby měli možnost pravidelně cvičit spolu s jednotkami AČR a udržovat své bojové schopnosti.
 
Z hlediska nutných výdajů na obranu jsme v roce 2014 vydali 0,95% a v NATO jsme se pohybovali v poslední desítce zemí, při odečtení 7 mld. sociálních nákladů obsažených v rozpočtu Ministerstva obrany jsme dokonce na cca 0,81% a předposlední před Lucemburskem.
 
Souhrnně, z hlediska našeho vkladu do kolektivní obrany nejsme sice úplně v pozici černého pasažéra, ale jsme mezi zeměmi, které nepřispívají společné ani vlastní obraně dospělým a plnoprávným způsobem. To nás samozřejmě bezpečnější nečiní.
 
Aniž bychom podceňovali schopnosti našich vojáků, je v mnoha ohledech některá jejich bojová technika starší než jsou oni sami. I v tom máme velký dluh, a nejsme tudíž schopni se bránit pouze vlastními silami a byli bychom závislí na pomoci spojenců.
 
Z této strategické perspektivy je tedy patrné, že klíčovým prvkem naší obranyschopnosti nejsou branci. Ale profesionální vojáci a zálohy a do nich je třeba investovat, cílevědomě, s rozvahou, ale zvýšenou měrou.
 
Z uvedených důvodů je projednávaný zákon ve své koncepci modifikován a bude pozměněn ve spolupráci s ministerstvem v průběhu 2. čtení tak, aby odvody nebyly plošné, ale spíše dobrovolné, a zejména, aby je následoval nezbytný intenzivní výcvik. 
 
Koncepci plošných registračních odvodů tedy opustíme, jakkoli branná povinnost z naší legislativy nemizí. Má u české veřejnosti podporu, jakkoli je za základ naší obranyschopnosti jednoznačně vnímána profesionální armáda.
 
Rád bych jako místopředseda VO sněmovnu požádal o propuštění předlohy do 2. čtení a vytvoření prostoru na její odpovídající přepracování. S ohledem na význam legislativy i vývoj bezpečnostní situace by vrácení předlohy k přepracování potřebnou legislativu k obraně země výrazně zbrzdilo a zpozdilo.
 
Rád bych zde také veřejně poděkoval kolegyni a kolegům ve Výboru pro obranu za práci, kterou na debatě o strategii řešení naší obrany odvedli. 
 
Rád bych také požádal vládu, aby zvážila zrychlení růstu výdajů na obranu vzhledem k vývoji bezpečnostní situace i k našim závazkům vůči spojencům. Výbor pro obranu se na svém nejbližším jednání bude otázkou tempa a kvality čerpání prostředků zabývat stejně jako Koncepcí rozvoje AČR tak, abychom výdaje racionálně proměnili v potřebný růst bojových schopností AČR v zájmu všech občanů této země.  
 
Děkuji vám za pozornost