Nahrávám...

Projev Ivana Gabala na mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny dne 1. 10. 2015

01.10.2015 | Aktuálně

Vážené kolegyně, vážení kolegové.

Diskutujeme o imigrační vlně, která nespadla z nebe. Zrála ve vývoji Sýrie, Iráku a Libye několik let. Bohužel bez dostatečné pozornosti a bez dostatečné reakce mezinárodního společenství. Tato skutečnost se týkala i České republiky, této sněmovny a příslušných exekutivních orgánů. V určitém období v české zahraniční politice převládl názor, že se do eskalujících konfliktů nemáme míchat.

Dovolte mi proto dnes nedvojsmyslně upozornit, že z hlediska počtů vyhnaných a prchajících před válkou, sektářským násilím a celkovou devastací jejich zemí jsme sotva na počátku možné uprchlické vlny a hrozícího exodu obyvatelstva. V uprchlických táborech na územích a v sousedství dotčených zemí je mnohonásobně více obyvatel, potenciálně je konfliktem zasaženo nejvíce lidí od 2. světové války, kterým se nutně Evropa jeví jako kontinent bezpečí a prosperity, což také je. Před tímto latentním vývojem již opravdu oči zavírat nemůžeme.

Jaké máme možnosti řešení?

Prakticky existuje asi jen jedno. Pokud nechceme imigraci, musíme konflikt zastavit. Pokud chceme konflikt zastavit, bude nezbytné nejen koordinované diplomatické úsilí mezinárodního společenství, ale také vojenský zákrok a porážka tzv. Islámského státu. Pokud nebudeme mít vůli bojovat a konflikt zastavit, je třeba se připravit na rozsáhlou imigraci.

Je ale řešení opravdu tak prosté? Podle mého názoru není. Musíme umět odpovědět na to, zda je mezinárodní společenství schopné dospět ke společné pozici vzhledem ke klíčovým hrozbám a aktérům. Dosavadní vývoj spíše vede k záporné odpovědi, například ve věci dalšího setrvání syrského prezidenta odpovědného za katastrofu a genocidu svých občanů.  

A pokud jde o schopnost vojenského zákroku, pak musíme diskutovat o pozemní operaci. A dříve než začneme radit například Američanům nebo Rusům, jaké jednotky nebo drony by měli použít, je třeba si udělat inventuru doma. Mimo jiné proto, že pokud v diplomatické rovině lze spolupracovat v rámci Evropské unie na její diplomacii a aktivní bezpečnostní a humanitární politice, pokud jde o nasazení vojenských sil, jsou za obranu a kapacity odpovědné členské státy, tedy také my. 

Je třeba odpovědně říci, že v této chvíli nejsme takovéhoto nasazení schopni, a to v důsledku nedostatku vojáků, nedostatku naplnění útvarů, nedostatku potřebné výzbroje, její modernizace a vybavení a v důsledku nedostatečného financování jednotek, výcviku i nasazení. Tím nechci podceňovat schopnosti vojáků a jejich zkušenosti z Kuvajtu, Afganistanu nebo Mali. Ale z hlediska kondice armády platí, že Česká republika může spojencům pomoci spíše v nebojových aktivitách. Co do schopností přímého bojového zapojení jsme nadále černými pasažéry Evropy i Severoatlantické aliance. O této situaci zde mluvíme již dva roky, vznikala déle než deset let, ale zatím nejsme schopni naplňovat ani koaliční rozpočtovou dohodu a záměry modernizace AČR.

Důležitým aspektem také je, že vzhledem k pozici Turecka jako stále aktivnějšího aktéra regionálního konfliktu nelze příliš spoléhat na aktivity NATO. A je třeba počítat s tím, že po neúspěchu v Iráku, vyčerpání vůle občanů a rok před prezidentskými volbami nelze spoléhat ani na účast Spojených států v pozemní operaci.

Nechceme-li tedy čekat na další uprchlickou vlnu, musíme výrazně zvýšit svou schopnost vojenské aktivity a důraz je na slovu výrazně. Připomeňme, že za uplynulý rok mezinárodní koalice vůči ISIS, jejímž jsme členem, územně spíše ztratila, než získala. Nebude to snadné v boji proti nestátním, ale mimořádně motivovaným a odhodlaným bojovým skupinám, o to více musíme na našich schopnostech pracovat.

Klíčové jsou ale politické cíle, představa o uspořádání a řešení degradovaného teritoria po konfliktu. Při složité tektonice konfliktu bychom se neměli stát akcelerátorem nebo stranou sunnitsko-šíitského střetu, který hrozí, nebo aktéry či katalyzátorem eruptivního a rizikového vzniku kurdského státu, který by do válečné zóny zatáhl další země a národy. Váha mezinárodních právních procedur je zejména v kurdské věci zcela na místě, stejně jako ohled k výsledkům probíhajících šetření a dokumentace válečných zločinů a zločinců v regionu.

K politickým nástrojům a řešením je třeba zmínit několik strategických pravidel a politik:

  1. Nehneme se dopředu, pokud budeme ideologicky paušalizovat celé teritorium jako svět islámu (rozumějte svět terorismu) a nebudeme schopni diferencovat státní a národní prvky a rozdílnou dynamiku různých zemí a nezbytnost naopak podporovat stabilní a stabilizující se země v rámci arabského světa, zejména Tunis, Maroko, ale také Egypt, Jordánsko i extrémně přetížený Libanon. Jakkoli jde o v převaze muslimské země, máme zájem s nimi spolupracovat, podporovat je, a to včetně jejich dlouhodobě zaměstnaných menšin v Evropě. I Turecko, jakkoli muslimská země, nadále zůstává naším partnerem a máme zájem na udržení jeho vnitřních demokratických poměrů a prozápadní orientace. Obdobně se musíme dívat na Egypt a složitou tektoniku jeho vývoje.
  2. Česká republika má síť diplomatických úřadů v bohatých zálivových zemích a může vyvíjet diplomatický tlak na bohaté ropné státy, aby převzaly větší díl odpovědnosti za přijímání uprchlíků z válečných zón, aby přijaly spoluodpovědnost. Musíme umět být aktivní také sami.
  3. Rozhodující však je a bude, že krizovou situaci prostě sami řešit nedokážeme, ani vojensky, ani diplomaticky, ani humanitárně, a tudíž ani zastavit konflikt emitující migraci. Z toho vyplývá, že i pro naše vlastní zájmy a možnosti, je klíčová evropská unijní kapacita a spolupráce se západoevropskými zeměmi. V našich vojenských a diplomatických schopnostech i v naší váze na mezinárodní scéně jsme a budeme primárně spojeni s Evropskou unií a její kohezí a výkonností. Politika oslabující kohezi EU proto oslabuje naši výkonnost a vliv na řešení příčin migrace.
  4. Historicky vzato jsme výrazně získávali pro svou bezpečnost tehdy, kdy jsme spoluprací posilovali bezpečnost ostatních a celé Evropy, a naopak, když jsme Evropu pomáhali štěpit. Ano, když jsme zlikvidovali železnou oponu a spolupracovali na vytlačení ruských jednotek ze střední Evropy, posílili jsme bezpečnost a prosperitu celé Evropy a otevřeli jsme prostor ke svému členství v NATO a EU, získali jsme bezpečnost člena Západu. Podkopávat tuto platformu našeho vlivu je hazard s naší vlastní bezpečností, postavením a vlivem. Pochopilo to Polsko, snad to pochopíme také.
  5. Ještě pár slov k Německu a německému postupu, který je zde všeobecně kritizován. I já jsem zvědavý, jak Německo zvládne svou situaci a pochopitelně jak ji zvládne celá Evropská unie, jejíž západní část se zaměřuje na aktivní pomoc přetíženým státům, a to včetně euroskeptické Británie. Kladu si otázku, zda bychom bez německé migrační katarze vůbec diskutovali naše téma ještě ve chvíli, kdy nadále zůstává drtivá většina uprchlíků v okolí svých států. Zda by věc konečně a vážně projednávalo valné shromáždění OSN, zda by vůbec začala debata o aktivním postupu proti ISIS a diskuse o řešení katastrofy v Sýrii, Libyi a Iráku. Nevím, zda byla tato katarze záměrem německé politiky, ale stalo se. Německo léta odmítalo mezinárodní angažmá díky své válečné minulosti, toto období je zjevně minulostí a Německo bude mezinárodní vývoj aktivně ovlivňovat. Musíme s tím počítat.
  6. Samostatnou kapitolou je nasměrování humanitární a rozvojové pomoci ve značném objemu, kde máme my i Unie značné a nevyužité možnosti ke stabilizaci zemí ohrožených ztrátou soudržnosti a riziky vnitřních konfliktů.

 

Dovolte mi formulovat určité závěry:

  1. Je třeba vážně a rychle budovat naše vlastní obranné kapacity a schopnosti armády, operovat proti nepříteli nové generace a ve spojeneckých strukturách.
  2. Je třeba si jasně uvědomit, že buď porazíme IS a reorganizujeme zhroucené státy nebo budeme vstřebávat masivní exodus jejich obyvatelstva.
  3. Musíme bojovat s IS posilováním a usměrňováním Evropské unie, nikoliv pomáhat IS vnášením rozbrojů a oslabováním soudržnosti EU.
  4. Nepodléhejme IS v jednom z jeho z hlavních cílů, kterým je vyvolávání hysterického indiferentního strachu z obyvatel islámských zemí, bez ohledu na jejich původ, národnost, skutečné úmyslu a motivy jejich útěku.
  5. Jsme černými pasažéry i v humanitární a rozvojové pomoci, svými 3 miliony EUR značně pokulháváme například vůči Holandsku, které vydává 7% svého rozpočtu, nebo Německu, které jen v roce 2014 věnovalo na humanitární a rozvojové účely v Iráku 260 milionů eur.
  6. Máme před sebou hodně práce zejména doma, začněme s ní.

 

Děkuji vám za pozornost

ig