Nahrávám...

Blog

Čaputová – proč tak snadno?

Poukazování na nižší volební účast je českým způsob relaxace nesnesitelně lehkého a elegantního vykročení Slovenska z postkomunismu.

Je ale 42% malá účast? Kde a proč zůstali ostatní voliči, když před nimi stála tak kontrastní volba? Úspěšný zkušený chlap s širokým úsměvem a rodinou oproti málo známé provinční právničce bez zkušeností?

Až tak kontrastní volba to ovšem zjevně nebyla: proti evropské Slovence stál slovenský Evropan. A mnozí voliči si nejen nedokázali vybrat, ale ani se nebáli, že hlavu státu za ně vyberou druzí. A zůstali doma. Navíc se tentokrát mohlo volit jen na Slovensku.

Co tedy bylo pro voliče důležitější? Že nebyl výběr nebo že se nebáli to nechat na ostatních? Vyslovuji hypotézu, že rozhodlo to, že se slovenští voliči nebáli nechat to na ostatních. 

Na rozdíl od českých chybělo ve slovenských prezidentských volbách zastrašování. Voliči nebyli neurotizováni negativní kampaní do té míry, aby ve strachu z Čaputové, odmítli její nekonfliktní přístup a šli masivně volit Šefčoviče jako menší zlo. Naopak, pokud vůbec Šefčoviče něco poškodilo, pak to byly trapné výhrady slovenského kléru nesmyslná návštěva v Lánech. 

Že nekonfliktní Čaputová vyhrála na Slovensku a stejně nekonfliktní Drahoš v Čechách prohrál, vyplynulo z toho, jak Zeman strašil migrací, zatímco Šefčovič musel dbát o své solidní evropské jméno, i politickou budoucnost a nekampaňoval metodou „po mně potopa“. Slováky nestrašil, ale motivoval k mírně odlišným hodnotám a vizi Slovenska. To bylo důležitou podmínkou prostoru pro Čaputovou, jako občanskou kandidátku, i jako ženu.

 Je fakt, že končícím prezidentem na Slovensku je prozápadní Kiska, který otevřeně bojuje s mafiemi v politice. Šefčoviče se proto neodvážil podpořit ani předseda Smeru Fico, zatímco Andrej Babiš prakticky Zemanovi zajistil svou podporou znovuzvolení. 

Slovensko ovšem nadále politicky žije ve stínu rituální popravy novináře Kuciaka a jeho přítelkyně. V Čechách jsme to dotáhli nejvýše k Japoncem zdivočelému důchodci, kácejícímu listnáče na koleje před vlak. Strašíme se, ale nezabíjíme. Slováci – po katharzi vraždou - hledí do budoucnosti, přestali se strašit a neurotizovat. A mají prezidentku. Nám, při stupni rozpolcení a neurotizace české společnosti, prezidentka zatím opravdu nehrozí. 

Vývoj se ale nezastaví. Bude dál konfrontovat náš provincionalismus. Pokud Čaputová na sobě zapracuje a „nadře“ se evropskou politiku, pokud se Kiska pustí do parlamentní politiky, dokáže Slovensko tímto tandemem zatlačit Budapešť i Prahu do pozadí a stane se regionálním lídrem. Čaputová bude nepochybně miláčkem politické Evropy od severu k jihu, a nebude bez šance ani v transatlantických vztazích. My asi budeme pokračovat v provinčním směru, Slovensku se politicky vzdalovat, jakkoli nás slovenská volba lidsky a kulturně mimořádně sblížila. Ale to není málo.

Těšíme se na Vás v Praze paní Prezidentko!  

1.4.2019