Nahrávám...

Blog

Bezpečnostní kondice ČR v minulém týdnu:

Jsme pod tlakem dvou mocností, které si z nás dělají rohožku svého vlivu v EU a NATO a snaží se nás rozložit. Neuškodí periodické hodnocení vývoje a reflexe naší situace. Dnešní války se nevedou tak, že vám tanky přejedou hranice, ale tím, že
(i) budete vnitřně rozvráceni, že se nedokážete dohodnout a rozhodnout pro aktivní a ofenzivní obranu,
(ii) protože nezahájíte vlastní obranu nebudou vás bránit ani spojenci a nedokážete je o to ani požádat,
(iii) útočník vám obsadí vaše vlastní rozhodovací instituce a neutralizuje vás zevnitř, zcela a legitimně.
A děje se to?
1. Rusko se s námi bavit nechce a nebude, ani v návaznosti na naši žádost, ani pod vzájemnou bilaterální smlouvou, ani v kontextu krize našich vztahů. Naše pokusy o vstřícnost a jednání jsou nutné, ale nebudou vyslyšeny. Rusko s námi konflikt chce a potřebuje, protože si věří, že nás umí a může srazit do vnitřního chaosu. Snaží se proto jen diktovat, zastrašovat a udržuje k nám nepřátelský vztah. Usiluje o naše rozložení a praktickou eliminaci vůči našim spojencům. Nezůstal prostor pro konstruktivní debatu o čemkoli, vyjma prostoru pro ty, kdo Rusku proti nám slouží. Je třeba se tedy tlaku bránit a odolávat mu.
2. Rusko demonstrativně mobilizuje svou pátou kolonu u nás zejména ve vztahu ke svému domácímu expozé Čechů jako nevděčných nepřátel Ruska. Moskva šíří narativ českých „fašistů“, kteří se utrhli z řetězu, protože nedokáží kontrolovat a zhodnotit svou nezávislost jinak než extrémismem, nedokáží se dohodnout, jak se sebou naložit. Narativ ztráty sebekontroly a nepřátelského vyšinutí pražských politiků, převyšuje instrumentální boj o sochu, i symboliku zásluh o to, že Češi se „mohou“ těšit z prosperity a anarchické svobody jen díky Rusku. Posilování obrazu fašizovaného Česka ruskou pátou kolonou u nás také ukazuje, že ne všichni jsou zde extrémisté, jsou u nás i „rozumní“. Legitimuje ruské pokusy zastrašovat a zasahovat do našeho vývoje. Jsou-li u nás i ti „rozumní“, není třeba jim pomoci?
3. Moskevský impuls aktivoval jako první odkrytí KSČM a shození demokratické masky Vojtěcha Filipa. Právě Filip se nezdráhá označit v ruských vojenských mediích svou zemi, spoluobčany i demokraticky zvolené pražské politiky za fašisty a vyzvat Kreml k jejich dalšímu zastrašování a omezování ve výkonu jejich demokratického mandátu. Zcela proti našim zájmům vyzývá Rusko k neplnění bilaterálních závazků. Svou destruktivní aktivitou Filip přesáhl prvorepublikový standard protičeskoslovenského působení Henleina, který své nepřátelství navenek skrýval a s Hitlerem spolupracoval utajeně.
4. Druhým sparingpartnerem protičeské kampaně se stal Václav Klaus. V mandátu exprezidenta cílevědomě diskreditoval – opět v ruských mediích, naši protiruskou obranu a vědomě znedůvěryhodnil BIS. Zde už nemůže být pochyb o snaze poškodit naši bezpečnost, protože BIS Rusům překáží v jejich zpravodajské, vlivové a infiltrační činnosti, v penetraci do ekonomického, energetického a veřejného sektoru. Klaus se posunul do vědomého poškozování naší schopnosti obrany a odolnosti, obdobně jako Zeman v synergii s ruským obviněním ČR z výroby bojové chemické látky novičok.
5. Hrad je v rozvalu, pod vlivem obou nepřátelských mocností, které si jej rozebraly a ČR a její ústavní instituce nemají nad chováním Hradu a prezidenta žádný vliv. Spolupráce kancléře s čínskou ambasádou proti zemřelému předsedovi Senátu, kterou indikuje BIS - zkusme si představit něco podobného od Havlových kancléřů Schwarzenberga, Dobrovského nebo Medka. KPR je dnes nejtvrdší důkaz významu a hodnoty bezpečnostních prověrek jako nutného prvku obrany a bylo by dobré, aby si to uvědomily zejména parlamentní výbory.
6. Zeman osobně napadá snahu o rovnocenné postavení a dialog s Ruskem a stále zjevněji usiluje o diskreditaci a odchod ministra zahraničí Petříčka. Odpovědnost za chování Hradu v zahraničně-politických i bezpečnostních agendách nese nepochybně ANO2011, premiér a vláda, v současných excesech již také ČSSD.
7. Konání zmíněných aktérů zcela odpovídá orientaci hybridních a desinformačních útoků v dubnu (viz obrázek), v kterých sice podle českých elfů nadále vedou desinformace proti EU a desinformace o pandemii, ale nově narostly desinformace o naší bezpečnosti a obranyschopnosti. Tuto změnu je třeba vnímat, protože může indikovat zaměření na oslabení našeho bezpečnostního systému.
8. Objevuje se více indikací o ruském pozadí kybernetických útoků na naše nemocnice v nejtěžších fázích pandemie. Indicie dávají nezávislá media, v tomto příp viz.seznamzpravy.cz
Jak se bránit?
A/ Primární je naše domácí kondice a schopnost dohody na základní geopolitické orientaci. Náš historický narativ, zejména v ruských, ale dnes již patrně i v čínských očích není „z kvádru“. Proto nás tyto země budou zkoušet a testovat i nadále. Nejsme v nejlepší kondici. S Havlovým odchodem jako bychom ztratili jasný geopolitický řez a naopak propadli nejednoznačnosti, vnitřní rozhádanosti a neurčitosti slabochů, kteří uhnou síle. Máme to zahrnuto i ve své historii, měli bychom si toho být vědomi. Naše podlézavé chování k Číně i Moskvě nás může oslabit navenek i zevnitř.
B/ Jakékoli obranné stanovisko přijaté některou z komor našeho parlamentu a jejich výbory je sice na místě, ale nemůžeme zůstat jen u prohlášení za kterými nenásleduje akce. Je důležité, abychom se podle vyslovených názorů také chovali a konali. A dodejme, že přistupovat na model „obchod za bezpečnost“ je v naší situaci hazard. Patříme v NATO i v EU spíše k vlažným až skeptickým, k těm kdo natahují ruce pro výhody členství, ale plnit své povinnosti a vkládat do společenství také něco z vlastní vůle, to nejsou naše silné stránky. Máme pověst a reálně jsme spíše černí pasažéři. To vidí nejen naši spojenci. Je důležité abychom do svých geopolitických vztahů investovali.
C/ Prohlubování naší západní pozice, která nás chrání a dává nám bezpečnost, je dnes neoddiskutovatelně spojeno se vstupem do eurozony, jako s geopolitickým krokem za bezpečím a nejen finančním krokem za výhodami. Je čas tuto agendu zahájit a dotáhnout. Jak euroskeptici, tak finanční spekulanti nebo národovci si musí uvědomit, že prosperita je důsledkem bezpečí, nikoli naopak. Již jsme zažili, že se leckde ještě československou korunou platilo, ale Československo již neexistovalo.
D/ Rozklížení naší opory ve Visegradském uskupení, které jsme založili s cílem odsunu sovětské armády a rozmontování Varšavského paktu, je realitou, zejména problematickým vývojem v Maďarsku a Polsku. Dobrá, již jsme čekali na kolabující mečiarovské Slovensko a úspěšně. Počkejme tedy, ale společně s posilování Česko-Slovenské spolupráce. Ukazuje se, že její smysl se vstupem do EU nezmizel, naopak. A mělo by se tak dít na všech úrovních od vojenské přes eurozónu až ke kulturní. Buďme si blízko.
E/ A konečně, odolnost armády nevznikne jen novými obrněnými transportéry a vrtulníky, ale naší schopností a rozhodností je použít, včetně kybernetické obrany, zahraniční a bezpečnostní politiky. Máme parlament, který se věnuje legislativě a politické diskusi, ale upřímně, kdo a kde dnes tvoří a dělá naši bezpečnostní a obrannou politiku? Na Hradě, ve Strakově akademii, v Černínském paláci, na ministerstvu obrany? Naše situace působí jako sešup do bezradnosti, v které se o sebe tříští nejen protichůdná prohlášení, ale i skutky. To nám nemusí stačit. Již jednou jsme měli dobré opevnění a přezbrojenou armádu, a kapitulovali jsme. Ví se to o nás. Potřebujeme změnu v samotném jádru bezpečnostní a obranné politiky. A zejména, začít obrannou a bezpečnostní politiku prakticky dělat.