Nahrávám...

Blog

Čínské kyvadlo – petřínské zrcadlové obludárium naší zahraniční politiky

Každý z nás ve školním věku prošel zrcadlovým bludištěm v Praze na Petříně. Jednou jste tlustí, jednou prohnutí, jednou paťatí, sražení, jednou jste don Quijote de la Mancha, jednou Charlie Chaplin. 

Když se dnes rozohňujeme nad čínskou reakcí k návštěvě senátní delegace na Tchajwanu, díváme se do čínského zrcadla na sebe, na to jak Čína vidí nás a podle toho se k nám chová. Nesnižuji aroganci jejích imperiálních manýrů, ale konstatuji, že za čínskou reakci si můžeme a je výsledkem našeho zahraničně politického chování.

  1. Československá politika po roce 1990 předělávala geopolitiku v regionu i Evropy centrálním tématem bezpečnosti stojící na politice lidských práv a jejich dodržování. Proto se v Praze objevil Dalajláma, Jan Pavel II., matka Tereza a mnozí další, včetně čínských disidentů a rozpravy nad katastrofou na Náměstí nebeského klidu a v Tibetu.
  2. Čas trhnul oponou a v čele s prezidentem Zemanem Česká republika otočila geopolitickým kormidlem. Místo lidských práv zahájila těsnější politické vztahy s Čínou a Ruskem bez ohledu na jejich vnitřní poměry i vnější chování, vesměs v přímém zájmu některých finančních a byznys skupin. Čína dokonce dostala svého „obchodního“, ve skutečnosti zpravodajského a později zmizelého „poradce“Jie Ťien-mingapřímo na Hrad. Zemanovy cesty do Pekingu vyvrcholily jeho přítomností na bombastických oslavách 70. výročí vítězství komunismu v Pekingu v roce 2017, kde byl jedinou evropskou hlavou státu mezi africkými diktátory a pročínskými loutkami. Předcházela tomu neméně bombastická, pouličními rvačkami čínských militantů o tibetské vlajky opepřená návštěva čínského prezidenta v Praze. Došlo zde i na podpis nikdy neratifikované „smlouvy“ o miliardových investicích u nás. Ve strachu o fiktivní investice se po návštěvě Dalajlámy u ministra Hermanna pokorně omluvila čtveřice nejvyšších ústavních činitelů (Sobotka, Zaorálek, Štěch, Hamáček) nepochybně protiústavním dopisem čínskému politbyru 
  3. Poměr pěti Zemanových návštěv v Číně versus absence oficiální návštěvy českého prezidenta ve Washingtonu po bezmála dvě dekády, poměrně srozumitelně indikují hloubku zahraničněpolitického obratu k Východu dirigovaného Hradem, nejspíše v zájmu úzkých obchodních skupin.
  4. Čína reagovala adekvátně. Zahájila program Hedvábné stezky, kterou zřetelně mířila k oddělování postkomunistických zemí od tradiční západní Evropy, svými obchodními přísliby investic postupovala od Prahy až k Bělehradu. U nás pak koupila jeden fotbalový klub, jeden pivovar, jeden krachující mediální dům, jeden strojírenský ŽĎAS, a bez velkého elánu vstoupila do pár podniků, včetně Travelservisu zahrnujícího zruinované ČSA. 
  5. Proměnily se i čínské konající firmy. Po čistkách ve zbankrotované a za korupci souzené CEFC nastoupila společnost CITIC. V okamžiku skutečného čínského nástupu reprezentovaného technologicko-zpravodajskou Huawei – opět jako jednoho ze sponzorů Kanceláře prezidenta, došlo k bezpečnostní srážce nad technologií 5G. Halasné bezpečnostní odmítnutí premiérem v soukromé tělocvičně a českou vládou na veřejný podnět NUKIB, sice vyneslo pozvání A.Babiše do Bílého domu a centrály CIA v Langley. Dnes však máme podíl Huawei v telekomunikacích skoro nejvyšší v Evropě, až nás EU musí varovat před nízkým zabezpečením. Ale Čína si opět u nás prosadila – s pomocí našich domácích politických a hospodářských aktérů – svou. 
  6. S nástupem pandemie na podzim roku 2019 sice Čína nevarovala a existenci Covid 19 popírala, ale posléze nám – patrně protekčně a poté co získala všechny naše původní zásoby zdravotních pomůcek – umožnila nakoupit a přivézt tuny svých ochranných výrobků. A opět – namísto standardního obchodního chování, si šlo vedení české vlády stoupnout na letiště před čínského velvyslance a media, a nechalo se fotit bezmála v předklonu k mocné Číně, a to bez humoru, nepochybně vážně.
  7. Od loňského podzimu se ve zprvu mírné reakci na čínský tyátr zabýval předseda senátu Kubera nabídnutou návštěvou Tchajwanu. A od počátku se záměr stal předmětem společného, politického, diplomatického a obchodního nátlaku proti tomuto nápadu. A prvně došlo i na písemné výhrůžky od čínské ambasády v Praze, nicméně vysoce pravděpodobně zorganizované, pokud ne objednané hradními pročínskými exponenty. Číňany jsme – z jejich pohledu - zřejmě navedli my sami. Stresovaný J. Kubera ovšem zemřel a jeho nástupce pochopil svůj mandát tak jak usoudil z pohledu na svůj pracovní stůl i z vychýleného geopolitického kyvadla k naší pročínské a servilní politické pozici, odvozené z ryze ziskuchtivých motivů několika jedinců a skupin. I jeho strašili, domácí i čínští, a dosáhli odpovídající reakce.
  8. Po celou diskutovanou dobu upozorňovali naši experti na Čínu v čele s profesorkou Lomovou, že servilnost k asijské mocnosti je zcela nevhodná a nevýhodná politika, zejména po respektované politice lidských práv i skutečných výsledcích naší cesty k demokracii a bezpečnosti. U nás ale nestačí kvalifikované stanovisko a doporučení, zejména pak když jde o truc vůči havlovské politice, který tolik umenšuje palčivé prezidentské a geopolitické mindráky, lhostejno zda v Pekingu nebo v Moskvě. V souladu s odbornou předpovědí se stalo předvídané – Čína nás bere za podlézající lokaje, finančně závislé na její libovůli, a proto si může dovolit a dovoluje vyhrožovat nám potrestáním jako zlobivému dítěti, které jedná od extrému do extrému. 

Co se nám dnes s Čínou děje není ani náhoda, ani neobvyklá arogance Pekingu. Je to indikace a měřítko toho, kam jsme v očích Pekingu upadli politikou Miloše Zemana i některých dalších veleduchů. Výsledkem není trapnost a hloupost, ale chyba, která nás patrně bude provázet a zatěžovat dost dlouho.  

Předseda Senátu parlamentu ČR dnes poněkud obtížným způsobem navrací vychýlené kyvadlo geopolitiky z jeho pročínské polohy směrem k naší potřebné autonomii, od které je k naší lidskoprávní profilační agendě ještě hodně daleko. Je to jistě potřebné, ale je to jen a jen náprava chyb, které jsme udělali. Cesta k naší bezpečnosti a autonomii vedla přeci jinudy než přes Peking a Kreml. Senát dnes především napravuje diletantismus, posluhování chamtivosti a politickou zakomplexovanost na naší, nikoli čínské straně. Jásavé či agresivní protičínské výpady proto nejsou příliš namístě. Třeba si zamést před vlastním prahem. 

Je zkušeností celého období od roku 1989 že budeme bezpeční, pokud budeme vnitřní politiku podřizovat vnější geopolitice a politice, nikoli prospěchu obchodních či finančních nebo partajních skupin, a pokud budeme jednat kvalifikovaně s plným vhledem do základních souvislostí našich skutků. Odpovědně a beze strachu, tedy příslovečné nebát se a nekrást. Dodal bych, a dělat, protože pouze řeči, zisky v soukromých kapsách a silácké výkřiky nás neochrání.