Nahrávám...

Blog

Není boj vlády o nouzový stav zakrýváním masivních selhání v boji s pandemií?

A/ Podle Ústavního zákona o bezpečnosti České republiky (110/1998) může vláda vyhlásit nouzový stav nejdéle na 30 dnů "...v případě živelních pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod nebo jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožují životy, zdraví nebo majetkové hodnoty anebo vnitřní pořádek a bezpečnost." Podle článku 6.1. musí vláda jasně vymezit důvody a definovat práva, která omezuje. Podle článku 6.2. lze nouzový stav vyhlásit nejdéle na 30 dnů. Prodloužení je možné pouze po předchozím souhlasu poslanecké sněmovny. Zákonná logika jasně vymezuje podmínky použití zcela výjimečného ústavního nástroje i okolnosti jeho případného prodloužení. Omezování ústavních práv tedy nelze brát jako bezpodmínečné. Po 30 dnech se rozhoduje v poslanecké sněmovně. 

Klíčová otázka zní: co jsou ony argumenty, kterými vláda může získat souhlas poslanecké sněmovny. Zejména pak souhlas k opakovanému a stereotypnímu omezení práv?

B/ Pokud se podíváme na vývoj, pak vstupní omezení z minulého roku reagovalo na ohrožení živelným šířením viru, a na nepřipravenost státu zajistit ochranu obyvatelstva standardními prostředky: počínaje vybavením zdravotnictví (přístroje, kapacity, ochranné prostředky), konče ochrannými pomůckami pro obyvatelstvo. Vláda se zpozdila v zásadním ustavení krizového štábu, který ji má nahradit, a v dalších ochranných krocích, a to zejména z politické řevnivosti premiéra.

C/ Vyhlášení nouzového stavu poslanecká sněmovna schválila a opakovaně prodloužila. Vývojem pandemie jsme se před rokem pohybovali v nízkých stech denních přírůstků infikovaných. Prodlužování nouzového stavu se spíše týkalo chaosu v nákupu ochranných pomůcek, jejich distribuci a mechanismů mimořádné finančních kompenzací pro občany i firmy. Tudíž změn rozpočtu a výdajů.

D/ Koncem léta byl sice vývoj nákazy příznivý, ale s indikovanou růstovou tendencí. Od září přesahoval tisíc nově nakažených každý den, ale bez adekvátní a včasné ochranné reakce vlády. Při ostrých vnitřních sporech s rezignujícími vládními experty, protože premiér odmítl jakákoli mimořádná opatření s primární politickou motivací uspět v říjnových krajských volbách. Nouzový stav tedy nebyl vládou uznán za potřebný jakkoli hrozba prudce rostla. Silné zářiové rozvolnění zejména škol, ale i služeb a volnočasových aktivit mělo rychlé expanzní pandemické následky. V polovině října jsme prvně prorazili úroveň 10 tisíc nakažených denně, navzdory včasným datovým varováním začala akcelerovat úmrtnost. Přesto, nouzový stav přišel až po volbách.

E/ Ani při prvém projednání obnoveného nouzového stavu a jeho prodloužení v poslanecké sněmovně 20. listopadu, nedošlo na potřebnou kritickou reflexi zářijového zanedbání. Schválení a prodloužení protlačila vládní koalice bez kvalifikované analýzy faktorů expanze a očekávaného vývoje. Pokračovalo sice zesilování ochrany, ale při nedostatečném testování a trasování se vláda opět spokojila s denními poklesy pod 10 tisíc infikovaných a vědomě rozvolnila obranu v předvánočním období. Sněmovna opět prodloužila nouzový stav 22.12., ale opět bez kritické zpětné reflexe vývoje a zejména bez zohlednění již zřetelného krizového výhledu. Vláda neváhala sáhnout k manipulaci vlastního algoritmického nastavení restrikcí indexem PES. 23.12 jsme překročili hranici 14 tisíc denních nakažených s prudkým růstem zatížení nemocnic a úmrtnosti. V prvé třetině ledna se čísla rychle dostala nad 15 tisíc a bezmála polovinu pozitivních testů s odpovídajícími dopady v nemocnosti, zdravotnictví a vysoké úmrtnosti. Rozšíření onemocnění daleko přesahovalo evidovaná čísla.

F/ Opět bez jakékoli reflexe chybného předvánočního rozvolnění s jeho robustními dopady, koalice prosadila prodloužení nouzového stavu v lednu, aniž by přijala odpovědnost za špatný vývoj nebo navrhla korekce. Na stole nebyl ani odpovědně zpracovaný vakcinační plán, přesto, že byl vyhlášen, ani adekvátní reakce na stupňující se a evidované desinformace zpochybňující vážnost pandemické situace a nezbytnost restrikcí. 

G/ Vláda nadále nechávala bez reakce a sankcí porušování vlastních nouzových opatření. Porušování, kterého se zcela skandálním způsobem účastnili mnozí současní i bývalí vládní a koaliční představitelé. Nebyly důrazně a sankčně prosazovány povinnosti dodržovat pravidla. Naopak se stupňovala kampaň za rozvolňování a zpochybnění oprávněnosti restrikcí, demonstrace za účasti poslanců a politických prominentů, lobbistické tlaky obchodních skupin, desinformace přicházející i z lékařských kruhů. Rostly i tlaky na nebezpečné otevření škol, zimních středisek i hotelů a dalších služeb.

H/ Ani v situaci stagnující a nepřipravené vakcinace, při rychle stoupající zátěži zdravotnictví a robustní úmrtnosti, vláda opět nepřistoupila ke kritické a širší reflexi a korekci nepříznivého vývoje v lednu. Naopak předseda vlády pokračoval v PR aktivitách, vyhýbal se domácímu diskursu, nezadal zpracování plánu korekcí, a to i přes alarmující datová varování. Dnes je ČR jednou z nejvíce postižených zemí, s rizikem vlastních virových mutací, okolní země mají potřebu před naší ztrátou kontroly nad vývojem zavřít své hranice. Česká republika se stala laboratoří neúspěšného boje s pandemií a figuruje na předních světových místech v pořadí zatížení a tragických důsledcích pandemie. Přesto vláda opět automaticky požádala o prodloužení nouzového stavu a využití výjimečných ústavních prostředků, aniž by reflektovala v podkladech zásadní potřebu korekce svých kroků.

I/ Odmítnutí automatického prodloužení je v takovém vývoji nepochybným projevem ztráty důvěry ve schopnosti vlády čelit ohrožení a kriticky reflektovat svou práci, neúspěšný vývoj a korigovat své exekutivní kroky. V prvé řadě uvnitř vlastní koalice. Ani s mimořádnými nástroji nebyla a není česká vláda schopna dosahovat výsledků srovnatelných s dalšími evropskými zeměmi. Naše situace je horší v násobcích, které jsou očividným projevem neúspěchu dosavadního přístupu. Bez kritické analýzy příčin se dopředu nedostaneme a nouzové ústavní prostředky nám v tom nepomohou, spíše naopak. I za těchto okolností premiér odmítá kritickou reflexi počínání vlády, resortu zdravotnictví i své osobní ingerence. 

Na co se nyní musíme ptát:

1. Je vláda ještě schopna vést obranu před pandemií? Nebo se bude pouze vymlouvat a obviňovat všechny okolo. Sama patrně situaci nedokáže zvládnout, ale dokáže vytvořit širší krizové řízení, které by zahrnulo i kritickou analýzu dosavadních chyb. Vakcinace ukazuje užitečnou synergii s krajskými samosprávami, ale jsou i další modely. Lze odpovědně připustit aby vláda dostala mandát k dalšímu pokračování své neúspěšné strategie a převzít za její kroky ve zdravotnictví, nemocnicích, ve vakcinaci i preventivní ochraně spoluodpovědnost?

2. Jsme ještě schopni vynucovat dodržování ochranných opatření v podmínkách papalášských manýrů současných i bývalých politiků? Aniž by byli okamžitě sankcionováni? Je nezbytné, aby odešli ze svých funkcí všichni, kteří byli prokazatelně na straně porušování pravidel a prostě selhali. 

3. Dokážeme poskytnout podporu policejním a justičním orgánům k vyšetření podivných okolností a šmeliny v pořizování ochranných prostředků i miliardovým nákupům státu například od Agrofertu bez výběrového řízení? Není nouzový stav také prostorem a fíkovým listem pro finanční podvody a machinace?  Dostane policie prostor k vynucování a sankcionování dodržení pravidel padni komu padni?

4. Odmítnutí pomoci našich sousedů, zdá se, ještě hlouběji podkopalo naši důvěryhodnost. Důsledkem je i mezinárodní ztráta důvěry ve schopnost ČR zvládnout situaci. Dostáváme se nejen do izolace, ale potenciálně i segregace uvnitř Evropy. 

5. Nelze doufat v nekonečné kapacity armády. Rozpadající se kompetenci a integritu resortu zdravotnictví nemůže armáda a záchranné složky nahradit. Kvalifikované vedení resortu, které nebude alternovat chaos, nelze trvale substituovat silovými složkami jejichž poslání je jinde.

6. Dostupnost a kvalita dat o vývoji, které se zlepšily, musí zásadně tvořit bázi kvalifikovaných rozhodnutí nikoli subjektivní politické, volební nebo obchodní zájmy premiéra. Ochota manipulovat data z politických nebo volebních důvodů by měla být přinejmenším žalovatelná.

7. Priorita obrany před nevratnými ztrátami na životech, stejně jako priorita obnovení zákonnosti a dodržování platných restrikcí, nemohou být obětí kompromisů v jinak vitálních oblastech jako je školství, kultura či sport a služby. 

8. Poslanecká sněmovna se musí snažit využít maximum externí expertizy k tomu, aby byla protiváhou vlády a dokázala kvalifikovaně posuzovat a usměrňovat její činnost a práci krizových orgánů dosud ukrývanou za nouzový stav. 

9. Naši situaci dnes nevyřeší vláda, která se jen vymlouvá na všechny okolo, ale vláda, která je schopna přijmout odpovědnost i za neúspěchy a zejména přijmout kvalifikované usměrnění. Poslanecká sněmovna není v této situaci ani překážka, ani nepřítel, ale demokratický nástroj, který má vládu vést k odpovědnosti, jakkoli tuto odpovědnost vláda odmítá.