Nahrávám...

Blog

U konce svých kapacit není jen zdravotnictví, ale celá vláda. Jak dál?

1. Lze zcela souhlasit s autory programu "Čtyřicet dní" a se základním doporučením. Potíž naší situace není jen program co dělat. Chybí nám zejména schopnost jeho implementace. Tu současná vláda prohospodařila a již ji nemá.

2. Diagnóza neschopnosti plán prosadit nemá charakter kritiky, ale konstatování stavu, jehož překonání musí být součástí záchranného plánu. 

3. Jaké jsou alternativy? Vznik úřednického kabinetu sestaveného M. Zemanem povede k prosazování jeho agend, rozštěpení a dalším politickým konfliktům. Nahrazení premiéra náhradníkem z Ano znamená celou proceduru nové vlády a získávání důvěry, na kterou není čas. Musíme jít cestou jakéhosi podepření nebo doplnění současné exekutivy tak, aby dokázala jednat a nepřivodila další věcný, pandemický nebo ústavní rozval.

4. Předpokladem obnovení sněmovního nouzového stavu je jeho spojení s jasným plánem kroků a kriteriálních parametrů hodnocení vývoje, dále institucionální nástroje a odpovědnosti za řízení proti-pandemické obrany. V neposlední řadě nástroje a parametry vymahatelnosti restrikcí a postih nedodržení okamžitými sankcemi.

5. Pokud vláda nemůže být exekutivní centrum, bude jím nejspíše Krizový štáb. Je důležité, aby se otevřel jak ostatním parlamentním stranám, které tam snad nebudou nominovat další politické exhibicionisty, a dále zesílení pozice a role krajů. A konečně s ohledem na silné indikace těžkých šmelin v nákupech zdravotnických prostředků, je třeba zesílení kontroly i samotného krizového štábu a vědomí budoucí trestní odpovědnosti za případné zlodějny.

6. Rozpad veřejné důvěry v to, že máme kohokoli, kdo by operaci uřídil, se do značné míry netýká participace vojáků. Participace AČR v logistickém řízení a plánování je jistě na místě, ale AČR v žádném případě nemůže přebírat rozhodovací pravomoci a musí nadále podléhat civilní a parlamentní kontrole.

7. Nechme stranou, kolik nabídek pomoci nechala česká vláda ležet bez odpovědi od loňského podzimu. Je čas se opřít o přátele a spojence. Nezastírejme si, že do dnešní situace jsme se dostali vlastní hloupostí, arogancí a nepodloženým pocitem vlastní superiority. Cestou ven je naopak schopnost pokory, spolupráce a uznání, že se máme učit, nikoli poučovat. Přidejme hodně na pokoře a schopnosti poslouchat druhé.