Nahrávám...

Blog

KDE JSME S NOVOU VLÁDOU?


Musím napsat něco, co se asi nebude líbit, ale je třeba to formulovat:
- 50 let jsme čekali na svobodný a pluralitní parlament ze svobodných poslankyň a poslanců, pluralitní v politických stranách, a nejen z kývačů nebo slouhů.
- Od svobodných voleb 1990 tyto parlamenty projednávají a schvalují zákony, jsou centrem politiky, protože máme parlamentní a poměrný systé, kde skládáme koaliční vládu.
- Od počátku tohoto období je v těchto parlamentech degenerující komunistická strana, která se už ze svého hříchu na tomto národu nevymaní a za celou dobu nebyla schopná pořádně ničeho. Někomu posluhovala někomu se vyhýbala.
- Dnes se vypracovala do tichého podporovatele menšinového kabinetu za jakési trafiky a prebendy ve správních radách státních firem. Trafikanti. Ale parlament a jeho pluralitní obsazení nezmizel.
- Pokud se začneme v parlamentu urážet a štvát místo elementární kultury debatya spolupráce, pokud se začneme polévat vzájemně vodou jako Žirinovský v ruské Dumě, pokud začneme zbavovat parlament pozice těžiště politického diskurzu a začneme politickou a demokratickou agendu vytahovat na náměstí a na demonstrace, kde poslanci uvidí v radikálních prohlášeních více smyslu, než v práci ve sněmovně a výborech, o svobodný a pluralitní parlament postupně přijdeme, protože ztratí relevanci. 
- Nevolil jsem žádnou z dnešních koaličních stran, a nejsem z vlády nikterak nadšený, naopak. Zároveň ale spoléhám, že opozice i část koalice bude dbát na to, aby parlament neztratil svou váhu a vliv. To je jejich primární práce, nikoli radikální projevy po náměstích.
- Za 3 roky budou volby a voliči, nikdo jiný, zhodnotí všechny, menšinovou rozklíženou koalici, směšné trafikantské bolševiky, i cílevědomost práce ostatních mnoha poslaneckých klubů, i premiera, který má pocit, že musí řídit zcela všechno, chybný pocit.
- Stále opakuji, že politika začíná tam, kde končí názorová shoda, nemusí se mi to líbit, ale pro poslance a poslankyně je to filosofie práce a nikoli důvod k zastaršování veřejnosti katastrofální vizí konce demokracie v Čechách.
- Z perspektivy NATO i EU nejsme vnímáni jako odpadající od demokracie, ani opouštějící právní stát a západní kurz, pokud to opravdu vzájemnými válkami dosud nespolupracujících poslaneckých klubů, nezačneme naplňovat vlastní silou.
- Před 30 lety jsme si parlamentí demokracii vymohli masivními demonstracemi, skoro 30 let nám funguje s různými problémy i výsledky, ale jsme uvnitř NATO a uvnitř EU.
- Z parlamentu znějící pokřik nad koncem demokracie nebo 1. polistopadové republiky opravdu nesvědčí o realistickém přístupu k nové situaci, která se za 3 roky zase změní, pokud si to budou voliči přát, pokud budou poslankyně a poslanci ve sněmovně pracovat, senát udrží a zesílí svou pozici a kurz, a nebudeme si vymýšlet strašáky na sebe sama.
BUĎME SEBEVĚDOMÍ PARLAMENTNÍ DEMOKRATÉ.