Nahrávám...

Blog

BOJÍME SE KLIMATICKÉ ZMĚNY, HORKA A SUCHA? TAK S TÍM NĚCO DĚLEJME!

Slyším v posledních týdnech veder, sucha a chybějícího deště dost poznámek a povzdechů, jak to vlastně je v té Africe a zda i na nás nepřišla klimatická změna. Přišla, objektivně i subjektivně, chybí déšť a je to starost, starost o to, do jakého světa vypravujeme své potomky.

I Afričani dnes jsou vnímaví k změnám a posunům ročních období, k vyschlým potokům, uschlé zeleni a polím, k předčasným sklizním, i k tomu, jak jim zmizela celoroční zeleň. Neuměli ale ani nedokázali reagovat. A nejen proto, že byli naivně bezstarostní. Měli a mají vlády, které hlavně myslí na svůj a krátkodobý prospěch. 

Pro Evropana s africkou zkušeností je nejzajímavější otázkou, zda budeme jiní. Zda budeme také čekat na masivnější a nezvratné dopady, jako v Africe, nebo s tím začneme něco dělat dřív? V Cape Town nečinně hleděli na mizející vodu a čekali na déšť tak dlouho, až se dnes sprchují jednou týdně a bohatí utekli do Evropy. A jaké to je a bývalo příjemné místo u moře.

My ještě zdaleka nemáme vyschlou, popraskanou nebo nebo odplavenou ornici, vyschlé potoky nebo uschlou všechnu zeleň v šedo-žluté krajině. Máme prostor začít se bránit a reagovat racionálně. Otázka je, zda to dokážeme, nebo zda si také, jako Afričani, budeme říkat, že to není vážné, protože to je jen krátkodobý nebo dlouhodobý a neodvratný výkyv. Není to výkyv a můžeme se bránit.

Možnosti ale před námi stojí jako otázky, zda něco pro své perspektivy uděláme a změníme, nejen vlády a samosprávy, ale také každý z nás:

  1. Potřebujeme opravdu aby se naše města dál rozšiřovala do orné půdy logistickými halami a expanzí zástavby domečků do volné krajiny, kde v každém musí být nejméně dvě auta abychom se dostali do práce a domů. 
  2. Například Praha má velké možnosti nevyužitých vnitřních rozvojových ploch a brownfieldů, kde může začít rychle stavět byty a vybavenost i expandovat kolejovou MHD.
  3. Dokážeme víc chodit pěšky, jako třeba v Londýně nebo Berlíně, používat a stavět podobně příměstské vlaky a tramvaje, zapojit městskou dopravu nebo i kola.
  4. Nepochybně můžeme dostat do měst a ulic víc ochranné zeleně i programů urban gardening jako Berlín nebo New York a kompenzovat asfaltované nebo betonové plochy. Není čas znovu se pustit do tepelně přátelského dláždění místo asfaltování, kde to je možné a udržitelné?
  5. Máme velký prostor k lepšímu hospodaření s vodou v krajině, k její recyklaci ve městech, v hospodaření s dešťovou, pitnou i užitkovou vodou a vodou vůbec.
  6. V zuřivé debatě o Šumavském národním parku jsme vlastně ani netušili kolik smrkových lesů kalamitně napadne kůrovec jinde v důsledku sucha a jak se nám šumavské zkušenosti s obnovou lesů můžou hodit leckde jinde?
  7. Stojíme opravdu o další výstavbu mega elektráren, které na své chlazení spotřebují a odeberou z krajiny miliony litrů vody a odpaří ji do ovzduší. Nemáme ještě víc možností v obnovitelných zdrojích a úsporách.
  8. Potřebujeme dál udržovat komunistické velkofarmy na mizející ornici nebo také budeme podporovat drobnější lokální produkci potravin, které možná nedají tolik do reklamy, ale ochrání krajinu i dopravní náklady.
  9. Dokážeme víc přemýšlet nad svou domácí spotřebou z hlediska hospodaření s vodou, potravinami, mobilitou i životností věcí?

Je toho určitě hodně o čem lze mluvit a co můžeme bez problémů změnit. To hlavní je, oproti Africe, zda opět a znovu zvládneme posun k dlouhodobé a racionální perspektivě našeho chování ve prospěch našich potomků, byť někdy na úkor našich dnešních každodenních zvyků, v pohodlí a ve prospěch udržitelnosti kvality života pro další generace. Myslet v přesahu našich životů nás ostatně může ochránit před životem ve strachu, válčením o vodu a bezpečí, nebo migrací. Je čas s tím začít.

Vysočina 29 .7. 2018