Nahrávám...

Blog

KLIMATICKÁ ZMĚNA 2. – NEJSME PŘIPRAVENI A PROČ!

Poslouchat dnešní (1.8.) tiskovku pražských Zelených (video DVTV) pro mne byla zkouška nervů. Bilance toho, co Praha dělá a může dělat, aby tlumila dopady teplotní klimatické změny a nedostatku vláhy, není valná. Rozprašování vody, vyšší výdaje na zalévání zeleně, distribuce místních fontánek a tekoucí vody na osvěžení jsou možné. Ale už rozhodnutí o změně nátěru střech na zeleno vyžaduje změnu stavebních předpisů, na kterých minule málem radnice padla. Vsazení jednoho stromu do frekventované ulice podmíněné přeložkou všech sítí, náklady půl milionu. 

A jak se odpovědně pereme o barvu střech, Praha 13 zvesela letos v červnu vykácela půl stovky 25 let starých stromů a zaasfaltovala si na nové parkoviště. Destrukce teplotní odolnosti města má nadále více navrch nad kritickou a chybějící klimatickou ochranou.  

Podkladové záměry Praha má, ale evidentně není potřebná podpora prosadit je a dělat praktické kroky. Prozatímní maximum je požadavek rozumné změny Metropolitního plánu k lepšímu využití neparkových zelených ploch, k posílení zeleně ve městě. Ale tam už se mělo všude sázet, tvořit zadržování dešťové vody. Prahu potřebujeme podstatně více zalesnit, pak se ochladí.

Situaci tedy pociťujeme, začínáme reflektovat rozměr změny, koncepční záměry jsou, ale na zásadní kroky obrany před klimatickou změnou nedošlo. Proč?

Nepochybně jsme opět zaspali a hodně zanedbali. Lze se odvolávat na mnohaleté zkreslování a zlehčování vývoje V. Klausem, kterému bohužel v jeho demagogii uvěřilo mnoho lidí, diskutovalo se a nepřipravovali jsme se.

Ekologické organizace do značné míry bojovaly více demagogickou nevzdělaností a s přípravou dálnic, místo aby zpracovaly realistický plán důrazných kroků ke zmírnění dopadů. 

Ještě v roce 2016 při sněmovní debatě o Šumavě a Pařížské klimatické dohodě v diskusi vystupovali univerzitní profesoři a tvrdili, že klimatická změna je mýtus a podíl civilizační aktivit na změně klimatu není významný. Byli jsme opravdu tak hloupí? Ale hlavně jsme tak hloupí i dnes?

Mnozí z poučených v dnešní situaci vidí obligátní švejkovský stav, že dokud na nás malér přímo nedopadne, nejsme ochotni věřit ani vědě, ani obecnějším varováním a doporučením. 

Jedním z klíčových důvodů toho, že jsme dobu na přípravu prošvihli, je malá důvěra vědě a vědeckému poznání, a příliš velký vliv demagogů ze „školy života“. Vědět je ale zásadní, vědět je rozdíl mezi evropskou civilizací a Afrikou nebo desinformacemi žijícím Ruskem. Umíme se ještě vůbec vědců zeptat nebo jim budeme dále nadávat jako nosičům špatných zpráv.

Ale zásadní není jen prošvihnutá minulost a odpovědnost za zaspání. Rozhodující je budoucnost, odpověď na otázku do čeho vedeme své děti? Je alespoň tato perspektiva dost k tomu, abychom se dokázali bavit i o zásadních krocích, které nebudou populární a zasáhnou pohodlí našeho každodenního života. Od snížení aut až po investice do hospodaření s vodou, expanzi zeleně, její prosazení do intravilánu a novou koncepci pražské energetiky, vodního hospodaření a změna povrchů silnic a chodníků kde to jde?

Jednu věc se zatím nikdo asi neodvážil z politiků říct, město i vláda mohou hodně, ale musíme dát volební mandát jejich volebnímu programu, třeba nepopulárnímu, ale serióznímu, nepopulistickému. 

Na uskutečnění změny ale můžeme začít dělat již teď a každý z nás: (i) nepodporovat hloupost, ale poznání a znalost (ii) začít hospodařit s vodou, energií, recyklací i zelení a pořádně, (iii) přesednout na hromadnou dopravu, vlaky nebo kola a (iv) požadovat od politických stran a nové radnice radikální kroky a kontrolovatelné změny v reálném čase.

A nezapomínejme, jsme již mistři napsaných koncepcí, po kterých realizace nepřijde, tentokrát přijít musí.