Nahrávám...

Blog

Odpověď na otázku iniciativy Jsme fér k adopcím homosexuálními páry

Otázka: 

Pokud se stanete senátorem/senátorkou, budete pro  to, aby i gayové a lesby mohli vstupovat do manželství a tím měli všechna práva a všechny povinnosti manželů, včetně práva společně osvojit děti, nebo osvojit dítě druhého manžela?
1. Již delší dobu potvrzují výzkumy a diskuse poznatků, že sexuální orientace není výsledkem svobodné vůle, ale v převaze vrozená. Není tedy jednoduše a bez psychických následků pro dotčeného sociálně změnitelná nebo popiratelná. Uznání tohoto faktu vede k akceptaci existence homosexuální orientace a legitimní existence homosexuální menšiny ve společnosti. Takovýto krok ozdravuje poměry společnosti i životní podmínky příslušníků menšiny.
 
2. Hledání lidské blízkosti, soužití a lásky je bytostnou součástí našich životů, je třeba je respektovat, stejně jako zájem společnosti na soužití v pevném a formalizovaném vztahu, pokud nebo jakmile se pro něj lidé rozhodnou. Takové vztahy činí společnost stabilnější a kvalitu života lidí vyšší, neboť mohou věřit v platnost, uznání a spolehlivost společenských institutů, mezi které institucionalizovaný vztah dvou lidí patří.
 
3. Z ekonomických i sociálních změn české společnosti se uvolňují vazby a monopol tradiční heterosexuální rodiny. Bezmála polovina dětí se rodí mimo manželství a nemalé množství z nich po umělém oplodnění. Nelze a nemá smysl bránit situacím, kdy jsou děti vychovávány nejen v heterosexuálních párech nebo jen jedním z rodičů, ale ani v homosexuálními rodiči nebo páry. Stojíme před otázkou zda i tyto děti mají právo na to, aby vyrůstaly ve společensky uznaném a institucionalizovaném prostředí a nebyly společensky diskriminovány nebo stigmatizovány. Myslím, že odpověď zde musí být kladná.
 
4. A poslední zbývá otázka adopce dětí homosexuálními páry nebo homosexuálně orientovanými jednotlivci. Zde odpověď závisí nejen na akceptovatelnosti takových adopcí obecným společenským míněním. Důležitá je i odpověď na otázku, zda homosexuální páry nabízejí dětem emocionálně a sociálně kvalitní prostředí? A zda, pokud přítomnost a vstup dětí do rodin homosexuálů nepřipustíme, nepovede vůle těchto párů vychovávat potomky ke vzniku neregulérních a pololegálních cest osvojení dítěte. Zdá se mi neoddiskutovatelné, že ústavní péče nenabízí emocionálně a sociálně srovnatelně hodnotné prostředí. To považuji za významné v případech dětí, které pro své zrání vyžadují vyšší a koncentrovanější emocionální a rodinnou péči. Ostatně nerizikové nejsou ani rodiny samostatných rodičů, a to jak sociálně, tak psychologicky a výchovně. Adopce homosexuálních párů bude nepochybně narážet na značné kulturní bariery ve společnosti, od školství až po neformální prostředí. Takový závažný krok proto vyžaduje více vřejné diskuse v zájmu takových společenských podmínek, které nebudou adoptované děti neurotizovat a stigmatizovat. Diskuse musí obsáhnout i hlubší a podrobnější veřejný a odborný diskurz společenského rozvolňování rodiny. Přinejmenším proto, aby vzestup institucionalizace homosexuálních vztahů nemohl být interpretován jako nástroj oslabení tradiční rodiny. 
 
5. Pokud bych se dostal k rozhodování této situace, opřel bych své rozhodnutí zejména o odpovědi na otázky a výsledky diskuse zahrnuté v bodě 4. Akceptování adopcí dětí homosexuálními páry nemůže být pro společnost přínosem v podmínkách - pro děti neurotizujících - animozit a hysterie. Pro úspěch musíme tuto fázi projít otevenou diskusí. Kulturní i sociální bariery jsou pro úspěch takového kroku zpravidla ještě významnější než bariery právní.
 
ivan gabal 
8.8.2017