Nahrávám...

Blog

BAVME SE DNES O ŠKOLE A DĚTECH, NE O M. ZEMANOVI

 
Považuji za prioritní bavit se 1. září o škole a dětech a dávám sem pár bodů, které jsem nahodil loni v červnu v souvislosti s debatou, zda je ve škole hlavní učitel nebo žáci.
Zdali jsme se za školní rok, od 22.6.2017, nějak posunuli?
Nahodil jsem osm hříšných tvrzení. Po roce bych je snad jen doplnil devátým, že "vyhořelí" učitelé/ky, kterých zřejmě není málo, jak ukázal nedávno zveřejněný výzkum UK, by měli dostat čas a peníze na studiní - alespoň půlroční - volno, nebo třeba roční změnu zaměstnání.
Tak tedy jak hříšných je i dnes osm tvrzení a zdali jsme se nějak posunuli?
 
Za prvé, Ústřední není učitel, ale kluci a holky v lavicích a jejich zájem něco se dozvědět a vyzkoumat. Učitel jim jen v tomto zájmu a aktivitě asistuje.
 
Druhé hříšné tvrzení: Je jedno, v jaké oblasti nebo činnosti se děti chtějí něco dozvědět, důležité je, aby chtěly a bavilo je to. Protože naše děti škola nebaví skoro nejvíc v celé OECD.
 
Třetí hřích: Směřovat k tomu, aby se všechny děti učily uniformně to samé, bez ohledu na to, co je zajímá, zda fotbal nebo TV seriál, je projev ignorance. Protože cesta vede od toho, co je zajímá, k tomu, co budou v životě potřebovat nebo chtít znát, jakmile to potřebují.
 
Čtvrtý hřích: Protože se děti ve škole učí, co má učitel předepsáno učit, jejich motivace a výsledky jsou známkou učitele, nikoli rodičů.
 
Pátý hřích: je třeba děti neznámkovat, ale hodnotit, nikoli podle zkoušení a testu, co neumí, ale jak se motivačně a zvídavostí projevují průběžně. Neznalost nebo chyba je důvodem k práci a nikoliv ke špatné známce.
 
Šestý: Děti mají ve škole pracovat co nejvíce spolu, vzájemně. Mají debatovat, nemají plnit úkoly individuálně a nejsou-li tázány, mlčet.
 
Za sedmé, hřích asi nejhorší: Stížnosti na nezájem žáků a jejich zájem hrát hry na mobilu pod lavicí, je spíš důvod mobily zapojit do výuky, nikoli odebírat.
 
Za osmé, platy učitelů by mohly zohlednit pravidelné zjišťování, jak žáky škola baví. A nejsem vůbec proti, aby se do školství dalo více peněz. Předstupněm by ale měla být změna paradigmatu v tom, co a kdo je ve škole, respektive ve vzdělávání našich dětí důležitý.