Nahrávám...

Blog

JSME NA MAĎARSKÉ A POLSKÉ CESTĚ, CHCEME JI?

1. Pročítat výsledky výzkumu společnosti Median ke kauze Čapí hnízdo je jen pro otrlé: Jsme rozdělení a nevěříme si. Náš hrdina je u druhých gangster, my, jeho zastánci, zmanipulovaní idioti, a naopak. Nová zjištění medií buď odhalují kriminální praktiky jedněch, nebo mediální manipulace druhých.  Rozpad elementární důvěry a polarizace jsou takové, že se neshodneme v ničem.

2. Neexistuje český politik, který by dokázal důvěryhodně oslovit obě části společnosti. Politický diskurz se soustředí na konsolidaci vlastního tábora nebo zničení oponentů. Dokonce se vynořují aktivistické výzvy k fyzickému násilí, to prosím při plně fungujícím demokratickém parlamentu? Chceme o to přijít?

3. Polarizace zasahuje i pohled na justici, její důvěryhodnost a uznanou nezávislost. Přestává platit presumpce neviny i vědomí, jak dlouho trvá vyšetřování, dokazování a soudní projednání, viz v případech zatýkání v úřadu premiéra Nečase. V kolika parlamentních komisích jsme řešili tzv. „politickou svévoli“ státních zástupců. Chceme ji opravdu? U politiků možná platí presumpce viny, ale pro voliče, nikoli státní zástupce? Jsme ohrožení zatažením justice do politických kauz. Budeme pak také měnit nebo penzionovat soudce jako v Polsku?

4. Ve vzájemném zápasu přestáváme rozlišovat společný zájem. Bez povšimnutí prošel propad našich univerzit v mezinárodním srovnání. Bez velké debaty parlament shodil návrh ukončení ústavní diskriminace půlmilionu Čechů a Češek v zahraničí a otevření jejich účasti ve volbách. Nedůležité? Nikoli, ale kdo není zapojen do domácích rvaček, prostě volit nebude, ústava neústava. Všechny společné, nepolitické agendy padnou pod stůl pokud nebudou politizovány.  Nedohodneme-li se, neuděláme v parlamentním systému nic, co nepůjde silou. 

5. Silou ale nakonec v poměrném parlamentním systému také nerozhodneme. Politická scéna se v polarizaci rozpadá spíš na třetiny: (i)na rozbitou proevropskou třetinu, která věří právu, ale bez politické vize a invence, (ii) na posilující národovce, kteří se bez vystrašených voličů a nepřítele nehnou, (iii) na nedemokratické liberály, jimž je výsledek voleb nad právem a silná ekonomika jediným důvodem proč máme demokracii. Nikdo ale nedosáhne na vítězství tak, aby vládl. Vždy se musí domluvit s druhým. Buď na tom, co je důležité, nebo na tom, jak nakopat ty třetí! Politika opravdu začíná tam, kde končí názorová shoda. 

6. Důvěra v instituce je v demokraciích pilířem kvality života a pocitu štěstí. Nedůvěra neurotizuje, produkuje strach a konspirace. Jsme členy dvou nejbohatších klubů zemí na světě. Jsme dost svobodní, abychom v nich buď pracovali na zlepšení poměrů, i v dohodě s lidmi jiného názoru, nebo se budeme rvát a propadneme k okraji, v nevzdělanosti, v morálce, v justici i v nešťastné politice.

Chceme být šťastnější? Tak pro to něco dělejme!

Windhoek, 19.11.2018