Nahrávám...

Blog

Není lepší se s Evropou o hodnotách bavit než si vzájemně nadávat?

Kdykoli jsme historicky podřizovali svou vnější – třeba evropskou politiku -  svým vnitropolitickým náladám, doplatili jsme na svůj provincionalismus. A jízda na vlně provincionalismu je pro nás historicky jízda v protisměru.

Kvapné kritické a zesměšňující komentáře domácích politiků k portfoliu a pověření Věry Jourové od předsedkyně Evropské komise, která je původem z CDU, takovým provincionalismem hodně zavání. Jakkoli je třeba motivováno vnitropolitickým bojem s poněkud velkohubým předsedou ANO2011.

Jednou z nejčastějších výtek euroskeptiků vůči projektu Evropské unie je, že Unii chybí politický národ se společným hodnotovým základem Evropanů. A hle, když se takové pověření objeví, zaznívají slova o Jourové jako budoucím evropském politrukovi. 

Ale pojďme dále, když už vnitřní politika, tak z gruntu. Mezi klíčové hodnoty evropské integrace nepochybně patří právní stát, nadřazení práva politice a oddělení privátních obchodních zájmů od veřejných. Tomu se nepochybně Jourová nevyhne. Pávě toto její pověření Ursulou von der Leyen může na první pohled vypadat dost ironicky až cynicky. 

Při hlubším zamyšlení je pověření komisařky z nových členských zemí prosazováním těchto hodnot spíše strategickým než cynickým rozhodnutím. Mentorovat Orbána nebo Kaczinského, natož Babiše za jejich porušování právních principů a demokracie podléhající ústavě, může lépe česká komisařka než například někdo z Řecka, Itálie nebo Španělska. Jourová bude věrohodnější i při obhajobě svobody tisku a nezávislosti veřejnoprávních medií. Je to málo? Ve V4 rozhodně ne. Právem se jejího portfolia lekli i komunisté.  Naše historické zkušenosti s bezprávím a hodnotovým diktátem jsou delší než život v právním státě, známe ten rozdíl. Podobně může platit, že právě polský komisař pro zemědělství bude lépe prosazovat zájmy malých farem proti původem kolektivistickým velkodružstvům, než například Rakušan nebo Francouz.

Soudě podle posledního nepředvídatelného vývoje na britských ostrovech se může stát, že brexit nebude. Ať již odchod nebo naopak setrvání Britů v Unii budou nejen právní, ale zejména hodnotovou výzvou pro evropský kontinent v překonání pachuti vyvolané jak demagogickými argumenty brexitérů, tak dost pasivním, nereflektovaným a suše právním postupem dosavadní Komise. Hodnotová reflexe krizového vývoje okolo brexitu je a bude více než potřebná.

Je v našem zájmu, aby v Unii nepřevážil poněkud krátkozraký obchodní pohled na Rusko a jeho okupování Krymu, válčení na Ukrajině, vůči Gruzii nebo Bělorusku. Nechceme-li válčit musíme být principiálně důslední. I v tomto ohledu více cítíme význam principiálního a důsledného chování vůči Moskvě na základě hodnot a pravidel mezinárodního práva v důsledku našich historických zkušeností, než například francouzská nebo německá politika. I v zahraniční a bezpečnostní politice musí určovat směr hodnotové principy, i do těchto věcí by měla v budoucnu Jourová promlouvat. Zda to dokáže se uvidí. Ale podrážet jí nohy hned na počátku, a doma ... to je definice provincionalismu.  

Způsobů jak posilovat hodnotovou integritu evropských zemí i Evropanů je mnoho. Zkusme také něco vymyslet a nejen kibicovat a kritizovat. Dokážeme to? Já bych například navrhl uspořádání mezikontinentálního poháru ve fotbale, kde by evropský tým hrál s africkým, jihoamerickým, asijským i pacifickým. Příklad jak silně sport funguje ve prospěch pozitivní společné identity může být například golfový Rider Cup, kde každé dva roky soupeří evropští a američtí golfisté, střídavě v Evropě a v USA, a jak řevnivosti, tak fandění „vlastním“ je tam vždy dostatek. Dobrým příkladem bylo Evropské hokejové mužstvo na Kanadském poháru, které ad hoc složili hráči, kteří nebyli povolání do svých reprezentací, a vyhráli, nečekaně, s evropskými hvězdami na dresu. 

Von Leyen samozřejmě ví, že vybudovat například EU armádu je skoro nepředstavitelné, právě z hodnotových důvodů i silných národních tradic. Ale samozřejmě také ví, že větší zapojení například Bundeswehru do evropské obrany by pod unijní vlajkou a ve spolupráci s českými nebo holandskými vojáky bylo snadnější a méně historicky zatížené.

Hledejme tedy příklady toho, kde nás Evropa spojuje, baví a dává nám společnou hrdost, od právního státu, přes boj s korupcí a konflikty zájmů, až po obranu před nepřáteli a nakonec i ten emocionální sport. A kdyby přeci jen Britové neodešli, bude na nás jim ukázat, že do Evropy nejen patří, ale my kontinentální Evropané jim nadále máme hodnotově co nabídnout. 

A Jourové přeji, aby jí nechybělo sportovní srdce i v utkání s českým a středoevropským provincionalismem a „malými domů“ v právu i v politice. A dodejme, že siláckým očekáváním například kybernetického portfolia chybí i to, abychom splnili naše vlastní závazky v kybernetické obraně, kde hodně zaostáváme. Tak tedy, i před vlastním prahem třeba zametat.

11.9. 2019