Nahrávám...

Blog

Sněmovna musí projednat/schválit nouzový stav do 11.4.2020. Jak tuto svou roli pojme?

Protože se blíží 30 denní termín ústavně povinného projednání existence nouzového stavu v poslanecké sněmovně, rád bych upozornil na velký význam této parlamentní procedury, debaty a rozhodnutí:
1. Sněmovna musí nouzový stav projednat a hlasováním schválit, jinak nouzový stav podle ústavy končí.
2. Protože lze předpokládat existenci vůle akceptovat mimořádné prostředky omezující ústavní práva občanů, a protože lze předpokládat, že bude uznána nezbytnost v nouzovém způsobu veřejné správy ještě pokračovat, a je spíše pravděpodobné, že máme před sebou delší období těchto mimořádných omezení, bude legislativní i exekutivní průběh obrany před pandemií závislý na tom, jak poslanecká sněmovna k projednání přistoupí, zda chatickou diskusí, ad hoc výběrem témat, nebo dokonce konfliktem koalice s opozicí, nebo více systematicky a do hloubky, což bychom asi všichni uvítali.
3. Cílem debaty a zkoumání nouzových rozhodnutí vlády by měla být argumentace jejich opodstatněnosti dále pokračovat, případně ladění jejich změn - prohloubení nebo změkčení. Zároveň bude důležité - vzhledem k existenci soudní žaloby a pochybností o správnosti legislativního vyhlášení nouzového stavu vládou - také precizovat rozsah a věcné důvody konkrétních omezení.
4. Úspěšnost a užitečnost legislativního projednání ve sněmovně bude záviset na přístupu vlády (koalice) i opozice. Doufejme, že vláda nebude opakovat konfrontační a odmítavý postoj, který zaujala v lednu při prvém pokusu o diskusi naší připravenosti na riziko pandemie, a zároveň přistoupí k argumentaci a obhajobě svých kroků dostatečně odborně, datově i fakticky vybavena, bez zastírání vážných problémů, které náš vstup do pandemie provázely v uplynulých dnech pokud jde o vybavení zdravotnictví, veřejných služeb i obyvatelstva potřebnými pomůckami, zabezpečením a informacemi. Bylo by rovněž ku prospěchu, kdyby vládě a konkrétně jejím hlavním exponentům poněkud kleslo ego a snaha obhajovat se a argumentovat tím, že jinde jsou na tom hůře. To není zásadní měřítko, ale měřítko podružné vzhledem k tomu, že stojíme před zjevně déledobější krizí, která se bude ještě dramaticky vyvíjet, a kde potřebujeme maximální kooperaci a solidaritu doma i mezinárodně.
5. Pokud jde o opozici, na které v této situaci leží mimořádná odpovědnost za věcnou kritickou analýzu správnosti a oprávněnosti kroků, nejen pasivní přihlížení, možná by pomohlo synergické a společné zpracování profilových otázek a témat do jednoho dokumentu, který by vládě předložila v předstihu aby se vláda na rozpravu připravila a vyjasnily se straegické otázky pro rozhodování. Obdobně by vláda mohla v předstihu předložit hlavní podklady a data ke studiu tak, aby rozprava mohla být nad nimi.
6. Je zjevné, že oprávněnost každého zásadního omezení musí být argumentována a také zvažována v jeho dalším trvání a pokračování jak ze zdravotních a epidemických důvodů, tak rovněž v otázkách výhledu a nezbytného trvání zpomalené nebo zcela pozastavené hospodářské činnosti a života společnosti a značného podílu lidí a firem. Otázka udržitelnosti a "přežití" není jen otázkou nemocných a ohrožených, je i otázkou soudržnosti společnosti, kompenzací a zajištění elementární existence sociálního smíru, včetně rizika vysokého podílu občanů, kteří se dostanou do existenční tísně v krátkodobém a střednědobém výhledu. Nejde jen o kompenzace finanční, odvodových povinností ke státu, ale rovněž individuálních závazků jako jsou hypotéky, půjčky, nižší úroveň proplácených dávek nebo kompenzací v domácnostech a neúplných rodinách. A nakonec i závazků k druhým lidem, příbuzným a závislým, povinnost zajistit obživu. Lze pochopit, že k tomuto vývoji vláda ještě nemusí mít odpovídající přesná data a představu detailních řešení, ale měla by je začít shromažďovat a diskutovat.
7. Diskuse rozpočtu tedy nemá jen makroúroveň státu 2020, zákona o rozpočtu a deficitu. Má zcela srovnatelně rozměr dopadů do regionů, sociálních skupin a jejich tlumení připadně včasné zmírnění nebo odbrždění restrikcí. Deficit není jen číslo, ale především koheze a konsenzus společnosti. Dosavadní politika v uplynulých letech z nejvyšších ústavních úrovní tuto kohezi spíše podtrhávala a oslabovala a byla předmětem kritiky ze závažných důvodů, které podstatně přesáhly domácí rozměr. Ve společnosti je kumulováno hodně oprávněné nedůvěry a obav. Proto i pokusy eskalovat podporu mimořádných opatření zastrašováním a extremizací rizik jsou hazardem s těžko předvídatelnými důsledky pro společenskou soudržnost, která je podmínkou úspěšnosti v potlačování pandemie.
8. Obdobně by měla sněmovní debata zahrnout strategické otázky, od zvyšování naší schopnosti podporovat naše vlastní kapacity zajištění ochrany, zdravotnictví a snižování závislosti na extrémních a rizikových nákupech v krizových podmínkách od geopoliticky problematických partnerů, až po formulaci doporučení pro robustních možností EU, kde je otázka rozpočtu a nástrojů v dosud striktně národní agendě zdravím rovněž na stole k diskusi. A nebudeme si namlouvat, že například Čína, která nese významný podíl na současné krizi není svými mocenskými a vlivovými ambicemi riziko. Právě přílišná závislost se zde ukazuje více jako součást rizik a nikoli řešení.
9. Nejen občané, ale rovněž parlament a vláda jsou v bezprecedentní situaci a je důležité, aby sněmovní debata neměla charakter zcela nesourodého překřikování a machrování nebo jen formálního projednání, v kterém zmizí ústavní pojistky a tlak na kvalifikovanou a fakty podloženou diskusi oprávněnosti a perspektivy mimořádných ústavních nástrojů. Směšovat vzájemně za této situace roli a odpovědnost ústavních aktérů není cílem. Krize sice vyžaduje posilování jejich synergií, ale ještě více potřebujeme udržení jejich odlišných a kontrolních rolí.
Cílem našeho postupu není ani zánik demokracie ani rezignace na občanské a ústavní svobody, ale jejich usměrnění a využití v souladu s vývojem rizikové situace a konáním státu a parlamentu směrem k jejich plnému obnovení jakmile to podmínky umožní. Vládě a poslanecké sněmovně v tom náleží ústřední pozice. I proto, že v tomto typu ohrožení nemůžeme improvizovat kapacitou občanů, spolků a firem do nekonečna. Nástup státu do krizové situace by však kritickou debatu neměl zastavit natož zničit. Na tahu je poslanecká sněmovna.