Nahrávám...

Blog

Nad Covidem vyhráváme, ale jak s demokracií?

  1. Převaha vlády a exekutivy ve všech – nejen nouzových – agendách je již tak veliká, že prakticky ovládla, tematizovala a určuje veřejný diskurz, včetně pozice v mediích, i veřejnoprávních. Opozice nedokázala formulovat ani společnou strategii nebo agendu, ani společný „stínový“ tým, kterým by dokázala předkládat alternativní nebo kriticky modifikované pozice. Zůstalo jen doplňování drobných či marginálních agend, byť legitimních, snadno akceptovatelných. Ani novináři již opozici příliš nenutí ke srovnatelným výkonům nebo kritickým komentářům.
  2. Pravděpodobnost chybných nebo simplifikovaných kroků, jakkoli třeba v dobrém úmyslu, patrně narůstá a nikdo se na ně moc neptá, protože i média jsou spíše ve vleku komentování a kritických otázek. Vláda není nucena předkládat logiku nebo faktická zázemí svých rozhodnutí, obhájit je třeba proti alternativnímu plánu. Dokonce došla tak daleko, že absenci své argumentace falešně skrývá za „rozhodnutí epidemiologů“, ačkoli aktérem ústavního nouzového stavu je právě exekutiva. Pokračujeme tak bez srozumitelných a obhajitelných argumentů pro konkrétní rozhodnutí a kroky, v kterých se rozhoduje o budoucnosti značného množství lidí, rodin i dalších společenských a hospodářských aktérů. Podle čeho? Nikoli podle epidemiologů, ale podle vlády. A proč? Není řečeno, někdy dokonce s mírou iracionality, která budí údiv. Ministři občas plácnou, co jim zrovna přijde na jazyk … vysoké stropy … ehm .. 
  3. Množí se však i méně úsměvné reality „nouzového“ nebo „ad hoc“ lobovaného rozhodování. Od spekulací o fantasmagorických úrovních předražení státních nákupů v Číně, skrze patrně nastrčené firmy, až po otevřeně klientilistické návrhy na státní výkup soukromých leteckých společností. Pokud vláda sama nepředá ke kontrole účetnictví svých – nepochybně v tísni a nouzi realizovaných – nákupů, například NKÚ, měl by to udělat Kontrolní výbor PSP, včetně jeho koaličních členů, a ve vlastním zájmu ihned. Nápady na vykupování „strategických“ firem by rozhodně neměly rozhodovat prolobované NERVy, ale hospodářský výbor – ponese za to odpovědnost před daňovými poplatníky.
  4. Pokračujeme ve stále komplikovanějších systémech kontroly hraničních přechodů a regulaci cestování našich občanů a příjezdů cizinců nebo občanů druhých unijních států, souhrnně – dále se uzavíráme. Proč a jaké jsou k tomu důvody? Proč musí kamiony v pohybu po vnitro-unijním trhu čekat hodiny v kilometrových frontách? Proč musí naši vojáci hlídat česko-polskou hranici na Sněžce, místo aby dělali něco užitečného? Nehrajeme si zase na chytání krále Šumavy? Komu a čemu to slouží, za naše peníze? Nevrací se nám tady vláda k některým archetypům kontroly svých občanů a jejich pohybu? Epidemiologové stojí nad ústavními právníky jen po dobu nouzového stavu, ale všechny tyto kroky by měl projednávat parlament a jeho výbory, a důsledně. Při zákazu shromažďování se občanská veřejnost nemá, jak bránit vyjma apelování na své zvolené zástupce, aby se domluvili a něco dělali. Nebo se máme nechat honit Policií za nezákonné sdružování při demonstrování před Státním zdravotním ústavem nebo ministerstvem vnitra? Bude se tady někdo s námi fakticky bavit o tom co, proč a jak dělá exekutiva za naše daňové prostředky?
  5. Zavíráním hranic samozřejmě vnitřně erodujeme dlouho budovaný poválečný projekt sjednocování Evropy a EU oslabujeme. Není ale Unie naše základní báze k získání nezávislosti na monopolním zásobování z nevyzpytatelné Číny, a to nejen v respirátorech? Nepotřebujeme Unii stejně jako ona nás ve větší hospodářské, lidskoprávní i politické a bezpečnostní autonomii? Potřebujeme nepochybně, tak začněme konat v opačném směru, v tlaku na společný postup.
  6. Samostatnou kapitolou jsou prosakující informace nebo spekulace o včasném skupování zdravotnických pomůcek cizí mocností, o údajném varování vládě od tajných služeb. Neměl by se tím zabývat Výbor pro obranu PSP a dát zde jasnou odpověď? Nemáme nadále na stole zastrašovací dopis zesnulému předsedovi senátu. Zájmy bezpečnosti a suverenity země nemůže odsunout ani nouzový stav, naopak a je třeba věc vyšetřit padni komu padni?
  7. V celém obtížném vývoji se zdá náš reaktivní postup poněkud myšlenkově jednodimenzionální, placatý a defenzivní. Proti útoku pandemie se bráníme tlumením jeho dopadů aniž bychom si dokázali alespoň částí své mysli připustit, že se náš svět následně změní tak, jak se změnil po velké hospodářské krizi. Nedáváme nic na zvyšování sociální flexibility života a invenčnosti pracovního trhu, na rekvalifikace, nevybízíme k novým nápadům a výbojům podnikavé a nápadité jednotlivce nebo týmy lidí. Nedokázali jsme včas zachytit robustní nástup občanské solidarity a iniciativy jednotlivců, domácností i akademických a pracovních týmů při zahájení a raketovém zdvihu naší obrany výrobou ochranných prostředků a nových materiálů. Naše fantazie končí u pumpování peněz do privátní společností? Kde je náš um, naše invence, schopnost improvizovat a experimentovat? Nejsou to také synonyma svobody a otevřenosti k světu a životu v jejich změnách, v otevřených demokratických poměrech?
  8. Stojíme tváří v tvář nekontrolovatelné přírodní síle, která nás donutila prakticky zastavit mnoho z našich aktivit, každodenního života, výroby, spotřeby, podnikavosti a průmyslových činností, až nastal velký klid a … čas k (sebe)reflexi. Bylo by dobré tento čas nepromarnit, jak ve vztahu k přírodě, tak ve vztahu k naší budoucnosti. Nenechat se uzavřít do myšlenkových schémat diktovaných strachem, obavami nebo zájmem samolibých milovníků vlastní moci a starých poměrů. Přinejmenším proto, že už jsme to zde měli a zábavné to nebylo. A přišlo nás to hodně draho.
  9. 16.4.2020