Nahrávám...

Blog

9.5.Den Evropy: V reakci na ruské nepřátelství můžeme všechno, jen ne lokajství!

Ruský nátlak na Českou republiku ve věci „neruského“ vidění historie 2. světové války a v tom, kdo má právo či „monopol“ vysvětlovat společnou historii, jde již do otevřeného zasahování do našich vnitřních záležitostí. To je nepochybně smyslem ruského „tažení“ s ohledem na rostoucí vnitřní problémy Ruska, jeho neschopnost udržet a obstát ve své mocenské pozici a zajistit svým občanům srovnatelné životní podmínky.

Rusko chce české občany „trestat“ za odlišný pohled na společnou historii, případně je, jak vyhrožuje, unášet před svou spravedlnost a justici. Zjevně se dopouští i provokací a zneužívání činnosti své neoprávněně naddimenzované ambasády v Praze, až na hranici provokací o vysazení agentů s úkolem likvidovat odpůrce. To vše podporováno zcela otevřeně ruskou diplomacií a domácí kampaní v kremelských mediích.

Nic z toho by nebylo možné, kdyby Rusko nemělo v českém prostředí silnou a vlivnou kolaborační kolonu a síť proruských médií. Jejich činnost začíná připomínat Henleinovo vnitropolitického působení v demokratickém předválečném Československu od roku 1934. Stojí na výhodách ústavně regulovaného svobodného systému demokratické politické soutěže, ale skrytě míří k jeho zrušení nebo zhavarování a podmanění země cizí mocnosti.

Ruská pátá kolona u nás explicitně bojuje proti naší autonomii a právu kriticky zkoumat a diskutovat společnou historii, posuzovat svůj vývoj nezávisle na oficiální ruské vládnoucí ideologii. Bezostyšně multiplikuje ruské zastrašování a prosazuje šovinistický názor na naši svobodu vidět věci po svém. Zcela explicitní, nenávratně defektní a nepřátelská je komunistická strana, která je ochotna přímo podporovat ruské válečnické a protiprávní jednání vůči Ukrajině a akceptovat a podporovat anexi Krymu. Na identických pozicích již delší dobu stojí prezident republiky a jeho hradní spolek. Převažují v něm lidé neschopní získat standardní bezpečnostní prověrku, protože, slouží nepřátelským mocenským zájmům, nebo se dopustili protiprávního či podvodného jednání v rozporu s našimi zákony. M. Zemanovi to není jedno, jemu to vyhovuje, protože on chce programově ignorovat zájem státu, jeho občanů, právo a ústavu, na kterou přísahal, patrně lživě a podvodem. 

Mezi ty, kdo Rusku otevřeně napomáhají v rozbíjení naší demokracie patří většina národovců, pro které je přirozenější spolupráce s našimi nepřáteli, protože jim vadí transparentní prostředí evropských institucí a západní právní systém pravidel i občanské kultury, v které jsme si před právem všichni rovni, bez ohledu na mocenské postavení. Evropská integrace je antitezí provinčního papalášství a lokajství. Je to klub nejbohatších zemí, který vyrostl z uznání občanských práv a svobod na troskách Evropy zničené a rozbité politickou, rasovou a nacionalistickou nenávistí k odlišnosti v etnicitě i názoru. Liberální v názorech, ale nekompromisní v právu, dnešní Evropa není svět, kde se obchoduje se zákonem, s vinou a trestem, natož s prezidentskou amnestií, není to prostor pro rozkrádání státních příspěvků politickým stranám na luxusní soukromý život z peněz daňových poplatníků za nenávistné kampaně k cizincům a uprchlíkům. Tomuto světu je logicky bližší ruský systém mocenských privilegií, oligarchů, korupce a finančních provizí, a beztrestnosti za loajalitu k moci. Nepřítelem je občanská společnost a liberální právní stát.

Jsme členy EU a NATO, a celá věc by nestála za řeč, kdyby neexistovaly příklady, kde Rusko již pomocí obdobných vnitropolitických zásahů v druhých zemích otáčí kolem jejich západní orientace a demokratického standardu, a to v našem regionu. 

Nás se rozkladné působení Ruska a jeho kolaborantů začíná také bytostně týkat. Je patrné, jak se vnitřně rozkližuje, ve svých kořenech demokratická, ale rozkolísaná Sociální demokracie. Nelze přehlížet, jak v souručenství se Zemanem zdegenerovalo hnutí Ano2011, které mu pomohlo ke znovuzvolení a ochránilo ho před důvodným posunem před posouzení Ústavním soudem, a to jen a jen pro osobní ochranu svého předsedy, jeho konflikt zájmů a konsekventní máslo na hlavě. Neřešeno, obejito trikem, vrací se protiprávní jednání jako bumerang na hlavu svých původců. Rozklad pokračuje debilizačním odstraňováním amerických vlajek z míst osvobozených Američany, nadřazováním stranické loajality nad kompetencí v nejvyšších patrech a zavíráním očí nad zlodějnami, podvody a korupcí, a nakonec i nad zcela otevřeným poškozováním suverénní pozice této země a nedodržováním ústavy prezidentem. Jde to ruku v ruce.

Všichni, kdo se kdy dostali – z hlouposti nebo vypočítavosti, do těsnější spolupráce s ruskými exponenty a jejich nohsledy u nás, jsou spoluodpovědní za rizikový vývoj, kterým procházíme. A opozice? Neschopností spolupráce, synergie, neschopností nasadit společně razantní prostředky k prosazení našeho ústavního práva vůči protidemokratickým tlakům, tím vším nese spoluodpovědnosti za dnešní stav. A mluvme i o občanské společnosti a občanské opozici, která – navzdory velkým očekáváním, nebyla sto včas a adekvátně podpořit ústavní žalobu, dosáhnout praktických výsledků v institucích, které o stavu ústavnosti rozhodují.

Rozsah, kterým se odkláníme od západního a zejména evropského kurzu, v jeho právním, transparentním, liberálním a nakonec i udržitelném a ekologickým snažením, je ekvivalentem toho, jak se dostáváme do pološera vlivu světa, kde právo, svoboda a liberální rovnost před zákonem jsou na ústupu a nepřáteli. Obdobný pád jsme již jednou historicky zažili. Vlastně si jej připomínáme v těchto dnech, právě o něm vedeme těžkou historickou diskusi nad cenou, kterou jsme zaplatili za geopolitický výsledek druhé války a porážku nacismu, pro nás ve střední Evropě a v sovětské sféře vlivu. 

A debatovat bychom měli nejen roli tehdejšího SSSR pro nástup komunistických diktatur a zločiny v té části Evropy, kterou Moskva s podporou geopolitických rozhodnutí osvobodila, ale také fatální chyby, které jsme v neznalosti, dobré nebo zlé víře učinili v tomto období my, vlastní vůlí. Již jednou jsme přeci zažili odmítnutí plánu rekonstrukce a záchrany zničené Evropy, kterým byl Marshallův plán – drahé a hloupé komunistické protizápadní gesto sponzorované Moskvou. Dnes totéž děláme s eurem a s European Green Dealem? Opravdu? Jsme schopni se poučit?

Nebude snadné dostat se z rozkladné trajektorie ven, a vlastní silou, protože to za nás nikdo neudělá. A pohled do Maďarska ukazuje, že vývoj může zamířit i k recidivě demontáže demokracie.

Řekněme si tedy alespoň základní možné směry: 

  1. Ruskému vlivu je třeba aktivně čelit, nikoli mu lokajsky sloužit, jak činí kolaborující skupiny a instituce. Primární je v důrazné omezování vlivu desinformačních aktivit, protože hlavním cílem ruské aktivity je rozvrátit naši schopnost se domluvit a rozhodovat a bránit se. Skutečným cílem desinformací není šíření oněch stupidností, ale – paralyzování rozhodovací schopnosti, ztrátou vůle i konsenzu. Naopak je třeba vliv páté kolony a desinformačních aktivit omezovat bez zbytečného povyku a velkých střetů. S plným vědomím, jak nebezpečné je napomáhat jim. Nedávat prostor, omezovat publicitu i uměle vyvolávané konfrontace, „mazat“ tyto aktivity ze sociálních a dalších medií znamená omezení vlivu. Toto je úloha pro každého demokrata v této zemi, protože naši nepřátelé se těší z otevřenosti a svobody našeho světa i veřejného prostoru, dobrá tedy, ale není nutné jim v tom pomáhat.
  2. Opravdovým centrem zla a lží je ruská ambasáda v Praze. Eliminace jejího vlivu, její početnosti, je prioritní úlohou české vlády a obou komor parlamentu, a to i za cenu uzavření našeho zastupitelského úřadu v Moskvě a snížení vztahů na nulu, a začít od počátku a v rovnosti. Lepší, než začínat v podřízenosti. Rusko je zvyklé mít diplomatickou ofenzivu, je třeba mu jí odebrat a aktivně konat, jako vůči nepříteli, protože tak se k nám Rusko chová. Zároveň je třeba maximálně omezovat zpravodajské, desinformační a represivní působení ruských diplomatů u nás, a to ve všech sektorech, od energetiky až po konzulární služby, včetně eliminace notorické tendence ambasády přivydělávat si šmelinou s byty, s majetkem a vším, co jim přijde pod ruce. Patří na ně daňová kontrola a tvrdě jejich šmelící „experty“ a diplomaty vypovídat, padni komu padni. 
  3. Parlamentní demokratická opozice musí trvale vyvíjet společný poziční a politický tlak na rezidua demokratických prvků v koaličních parlamentních stranách a vést je k objektivnímu pocitu odpovědnosti za situaci, do které nás pomohly dostat. A nemilosrdně. Pokud koalice nezačne s obranou země a nepřistoupí na spolupráci, je třeba ji nenechat vydechnout. Sjednocení se na ochraně ústavního systému a ústavnosti by mělo být imperativem pro celý senát.
  4. Další rozvolňování, kverulování a opoziční chování vůči Evropské unii, ať již samostatně nebo prostřednictvím visegradské spolupráce, není v našem geopolitickém zájmu. Naopak měli jsme již dávno obnovit zájem na hlubší integraci a nedostali bychom se do dnešní situace. Je nejvyšší čas naplánovat vstup ČR do eurozóny, abychom byli bezpečnější v jádru dění a pohybu evropského demokratického klubu, a byli méně zranitelní politicky i integračně. Náklady na přijetí eura jsou také náklady na bezpečnější místo v západním světě, nejen o fiskální výhodnosti. Kdybychom hleděli na momentální finanční výhodnost před vstupem do EU a NATO, nikdy bychom tam nebyli. Kdybychom nebyli v NATO nebyli jsme ani v EU. Bezpečnost je podmínkou prosperity, nikoli naopak.
  5. Zavázali jsme se plnit a splnit své závazky k NATO, protože sami se nejsme schopni ubránit. Je čas tyto závazky naplnit nejen financemi a skutečnými bojovými schopnostmi, ale také nezpochybnitelnou rozhodností tyto schopnosti použít proti nepříteli v případě nouze. Československo vydalo v období 1936-38 obrovské finanční objemy na obranu a bylo schopné se bránit. Nemělo však politickou vůli sáhnout po zbrani a použít ji proti německé převaze. Ale bez toho, že svou obranu zahájíme plnou silou sami nemůžeme čekat, že ji zahájí naši spojenci. Je čas abychom si tuto historickou lekci uvědomili. Protože to platí i pro dnešní konflikt, byť hybridní. Je čas se bránit.

Ivan gabal