Nahrávám...

Strategická stanoviska

Demonstrují studenti právem nebo neprávem?

Chlapci a dívky z globálního hnutí Fridays For Futurevzali vážně varování poslední zprávy klimatického panelu OSN z října 2018. Uvěřili vědcům, že dosavadní kroky k zastavení nepříznivého trendu neodpovídají rostoucí hrozbě. 

Svůj protest adresují politikům. Jejich výzva ale míří ke všem dospělým a odpovědným, doma i globálně. Dnešní politici i jejich voliči totiž rozhodnou o tom, v jakých podmínkách budou dnešní studenti žít v druhé polovině tohoto století. 

Podaří se zabránit rychlému oteplování planety a vrátí se perspektiva udržitelnosti dnešních ekosystémů a přírody? Nebo dojde k naplnění neblahých scénářů, klima se oteplí nad 2 stupně C a životní perspektivou dnešních studentů bude boj o přežití, vodu, potraviny a zápas o holou existenci?

Mnozí z nás, ve vlivných pozicích nebo v zaměstnaneckých židlích, si dosud nepřipouštíme riziko, natož časovou perspektivu devastace životního prostředí změnou klimatu. Naše pohodlná skepse k vědeckým varováním přispívá k frustraci mladých lidí z našeho chování. Připustíme si, že naše děti protestují proti nám? Že protestují nejen právem, ale proto, že jsou odpovědní, žijí v demokratickém a vzdělaném světě?

Co studenti chtějí je, abychom začali konat tváří v tvář krizovým scénářům a nejen diskutovat o tom, zda to krize je. Jaký je vlastně stav? 

Čtveřici nejméně odpovědných států tvoří Rusko, Saudská Arábie, Turecko a USA. Jejich závazky „snižování“ emisí by svět přivedly k nárůstu teploty o více než 4°C. Následuje Čína a Kanada, které jsou nad třemi stupni. A Evropská unie, která sice tvrdí, že je hlavním hybatelem dekarbonizace světa, ale také neplní: evropské „úsilí“ by vedlo ke zvýšení teploty o téměř tři stupně. 

A co Česká republika? 

Téměř polovinu naší elektřiny vyrábíme z uhlí. Ano, třicet let po listopadu 89 žijeme nadále v Jurském parku. To má zásadní dopady na stav ovzduší i zdraví obyvatelstva. Neplníme cíle v oblasti energetických úspor. Naše ambice rozvoje obnovitelných zdrojů energie do roku 2030 (Národní klimaticko-energetický plán), kalkulují s nárůstem výroby čisté elektřiny  jen o necelé jedno procento. To je neodpovědný přístup, který opravňuje studentky a studenty k občanskému nátlaku. Nikdo z mladých lidí si nepřeje,  aby ČR byla i nadále černým pasažérem, za kterého plní klimatické závazky jiné evropské země. Jsme v Evropě pátí nejhorší, „nejšpinavější“.

Není pravda, že nevíme, co dělat pro změnu neblahého vývoje. Jsme ale stiženi liknavostí v prosazování nepříjemných kroků k ukončení éry uhlíkových paliv. Nutně se totiž změní mnohé v našem dnešním způsobu života. 

Jakou máme vůli s věcmi pohnout a otevřít znovu perspektivu udržitelné budoucnosti našim dětem? Dnes ponecháváme změny na úřednických a ministerských procedurách, a na evropských směrnicích,. Nepřidáváme nic z vlastní vůle, ani ze snahy odvrátit hrozbu. Vezeme se pasivně vlakem nejistoty do ekologické krize. Potřebujeme se především shodnout na základních krocích, které nám otevřou cestu k náročnému manévru:

  1. Klimatická změna je nejvážnější hrozba, kterou se nám zatím nedaří dostat pod kontrolu a prosazovat kroky, které by přinesly obrat dostatečně rychle. 
  2. Dosavadní vládní a parlamentní aktivity jsou nedostatečné, spíše problém maskují a kašírují, než robustní tah na strategické změny. 
  3. Nemůžeme zůstat u cynické argumentace, že pokud své klimatické chování nezmění ostatní globální znečišťovatelé, nemá smysl něco dělat a komplikovat si vlastní situaci. To je cesta do klimatické krize. Snažme se naopak být tahounem a pomáhat Evropě řešit krizi globálně.
  4. Musíme najít shodu na datu, ke kterému odstavíme uhelné elektrárny a ukončíme spalování uhlí v domácích topeništích. Náklady této transformace musí být spravedlivě rozděleny, nesmí je nést pouze těžbou postižené regiony a domácnosti. 
  5. Vystoupení ze závislosti na fosilních palivech urychlí zavedení uhlíkové daně. Její výnos je žádoucí vrátit do ekonomiky snížením jiných daní či odvodů. Je spravedlivé, aby se na nápravě škod ze spalování fosilních paliv podíleli jejich původci. 
  6. Musíme začít naplno využívat potenciál obnovitelných zdrojů energie. Státní podpora k tomu musí směřovat. Potřebujeme využít potenciál zejména větrných a slunečních elektráren a naučit se pracovat s přebytky výroby jejich ukládáním nejen v bateriích, ale i přeměnou elektřiny na plyn a jeho skladováním. Potřebujeme posílit konkurenceschopnost českého průmyslu inovacemi v oborech spjatých s energetikou jako je digitalizace, rozvoj přenosových sítí a další. 
  7. Spalovací motory jsou technologií minulosti. Revoluce v mobilitě může českou ekonomiku, závislou na automobilovém průmyslu, významně zasáhnout a proměnit ve skanzen. Je třeba energicky podpořit nové formy mobility. Vláda musí podpořit výstavbu sítě nabíjecích stanic pro elektro-mobilitu a nastavit ekonomické nástroje tak, aby motivovaly k nákupu elektromobilů. Vláda musí dbát, aby elektromobily byly nabíjeny čistou elektřinou a nikoli „uhlím“. 
  8. Intenzivní hospodaření na velkých rozlohách zemědělské krajiny vede k vyčerpávání půdy, ztrátě humusu a změně její struktury tak, že ztrácí nejen schopnost produkovat biomasu, ale ztrácí i schopnost zadržovat vodu. Je třeba snížit limity výměr pozemků pro nárok na dotaci a tím vrátit do krajiny zeleň, která pomáhá vodu v krajině zadržovat. 
  9. Energetická transformace je příležitostí pro posílení role jedinců, domácností, obcí, firem a dalších samovýrobců energie. Stát musí odstranit překážky a vytvořit prostor pro rozvoj decentralizované energetiky a podnikavost. 
    1. Neupíráme vládě právo kalkulovat plány dalších jaderných reaktorů, ale nesmí tím blokovat rozvoj obnovitelných zdrojů, které musí změnit energetický mix – s ohledem na tempo klimatických změn - dříve, než by vůbec byla nová jaderná kapacita dokončena. Čas je nejsložitější parametr celého manévru. 

Světová náměstí dnes zaplňují nejen středoškolské studentky a studenti, ale především ti, kdo jsou generační odpovědí na naše otázky po tom, k čemu a pro koho jsme posledních třicet let svobody a odpovědnosti chtěli měnit věci k lepšímu. Odpovědí, zda jsme v tomto úsilí uspěli. 

Martin Bursík – Ivan Gabal – Bedřich Moldan

Praha 3.5.2019